Dnes se v euroamerické kultuře téměř 100 % žen vdává v bílé (v ostatních částech světa je realitu trochu pestřejší – v řadě zejm. asijských kultur je tou správnou svatební barvou červená). Nevěsta v bílém je však poměrně moderním trendem.
V Královských intrikách se setkáváme hned se dvěma svatbami: jednou historickou (svatbou Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského) a jednou smyšlenou – to když se vdává hlavní hrdinka Markéta z Březové. První nevěsta následuje k pohoršení českého panstva francouzskou tradici a vdává se v prosté lněné košili, druhá zvolí hedvábné šaty v růžové barvě:
„Půvabná a svěží jako jitro, celičká zahalená v pavučinově jemném hedvábí, se závojem sahajícím až na paty, připevněným na kopretinovém věnci, nechala se odvést k oltáři kostela Svatého Petra a Pavla v Brně.“ (Královské intriky, s. 248)
V našem kulturním okruhu nebyla v minulosti se svatbou spojována žádná konkrétní barva tolik jako dnes bílá. Podstatné bylo, aby oděv nevěsty působil slavnostně a náležitě reprezentoval její postavení – šaty žen z vyšších vrstev bývaly co nejhonosnější, zdobené zlatem, kožešinou a krajkami. Důležité byly také pokrývky a ozdoby hlavy: věnce, korunky, závoje, klobouky.
Vždy byly populární světlé barvy, které ostatně často nosily i neprovdané dívky. Zejména světle modrá jako barva lásky, čistoty a pravdy a také jako barva pláště Panny Marie byla oblíbená už od raného středověku. Nezřídka se setkáváme na vyobrazených svatbách i s růžovou či krémovou. Ani výraznější barvy však na svatbách nechyběly, jednou z nejvyhledávanějších barev byla červená – lidé si ji spojovali s plodností a šlo o jednu z nejslavnostnějších barev. Černá a šedá se naopak hodily pro vdovy při dalších sňatcích. Výběr barvy se také samozřejmě lišil podle regionu a období.
Renesance a baroko
Bílá
Už od vrcholného středověku máme záznamy o některých příslušnicích královských rodů, které pro svou svatbu zvolily bílá roucha – např.: princezna Philippa, dcera Jindřicha IV. Anglického, při své svatbě s Erikem Pomořanským (1406), Anna Bretaňská, když si brala Ludvíka XII. Francouzského (1499), Marie Stuartovna při svém sňatku s Františkem II. Francouzským (1558) nebo Markéta z Valois („Královna Margot“) na své svatbě s Jindřichem Navarrským (1572).
Skutečný boom ale bílé svatební šaty zaznamenaly až díky svatbě královny Viktorie a prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského v roce 1840.
Samozřejmě i před královnou Viktorií se některé ženy a dívky v bílé vdávaly, rozhodně však nešlo o většinu.
A i po zbytek 19. století se nevěsty z praktických důvodů zpravidla vdávaly v takových šatech, které pak mohly nosit i při jiných příležitostech. Ty z vyšších společenských vrstev své svatební šaty následně oblékaly na plesy, takže si je pořizovaly ve výrazných slavnostních barvách (oblíbená byla např. tmavě červená nebo růžová), ženy z chudších poměrů si prostě na svatbu vzaly své nejlepší nedělní šaty (často černé, šedé, tmavohnědé nebo tmavomodré).
Pravidlem se bílé šaty stávají už od druhé poloviny 19. století a ve 20. století zcela převládnou. Tedy alespoň v Evropě a v USA. V jiných kulturách nejsou divoce barevné šaty nevěsty ani dnes ničím zvláštním.
Dnes se staly barevné svatební šaty výrazem určité extravagance, i když řadu nevěst k jejich výběru stále vedou i praktické důvody podobné těm z 19. století. V barevných svatebních šatech se vdávaly některé celebrity, Liz Taylor dokonce opakovaně.
Pro přesné názvy rukopisů velké části středověkých zdrojů viz
http://www.larsdatter.com/weddingdress.htm .
Zdroje fotografií:
http://www.metmuseum.org/
http://sharonlathanauthor.com/regency-marriage-garments
http://fashionsfromhistory.tumblr.com/post/104621837232/hello-i-was-wondering-do-you-have-any-good
http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/singleitem/collection/p15324coll12/id/1950/rec/31
http://www.theweddingsecret.co.uk/magazine/iconic-wedding-dresses-elizabeth-taylor-pt2/
http://becuo.com/elizabeth-taylor-yellow-wedding-dress
