Stará Paříž na fotografiích a obrazech

Avenue de l'Opéra Old Paris Photos
Avenue de l’Opéra

V druhé polovině 19. století procházela Paříž přestavbou obrovského rozsahu. Bouraly se přelidněné, zanedbané a nehygienické části města, stavěly přímé široké bulváry, prostorná náměstí, parky a fontány – tedy vše, co je dnes pro Paříž tak typické. Zároveň ale mnohé navždy mizelo… Právě pohledům na “novou” Paříž po asanaci i těm na Paříž dávno ztracenou je věnován tento příspěvek.

Demolice předcházející výstavbě Avenue de l'Opéra, 1870
Demolice předcházející výstavbě Avenue de l’Opéra, 1870

Během asanace Paříže zanikly celé středověké čtvrti, křivolaké uličky, řada historických památek, ale hlavně určitý starodávný duch, který je dnes patrný snad už jen v některých částech Latinské čtvrti na levém břehu. Mnohá dnes ztracená místa zachytil na svých fotografiích v průběhu asanace Charles Marville.

1902-ancient-building-church-choristers-of-st-eustache Old Paris Photos

 

Slepá ulička De la bouteille, 1865 Old Paris Photos
Slepá ulička De la bouteille, 1865

 

Rue Estienne (dnes neexistuje), 1. arrondissment, 1865
Rue Estienne (dnes neexistuje), 1. arrondissment, 1865

 

Roh ulice Saint Jacques a Saint Severe
Roh ulice Saint Jacques a Saint Severe

 

La Bièvre, 1862
Bièvre, 1862

 

Z povrchu zemského zmizela dokonce celá řeka Bièvre (zřejmě “bobří řeka”), obklopená pitoreskními, i když páchnoucími, uličkami. Zatímco dřív protékala jako mladší sestra Seiny Paříží a byla hojně využívána řemeslníky a později průmyslem, dnes se do Seiny vlévá podzemními kanály. Skvělý článek o říčce nejdete zde.

La Bièvre, 1865
Bièvre, 1865

 

biev-2
Bievre je vyznačena tmavě modrou, “Paříž” na pohlednici je ve skutečnosti dnešní centrum Paříže

 

Původní "mrtvé rameno" říčky a nové "živé rameno", dnes obě pod zemí
Původní “mrtvé rameno” říčky a nové “živé rameno”, dnes obě pod zemí

 

artnouveaubievre

 

bievre

 

Kdo za zásadní proměnou města stál? Politickým původcem myšlenky byl císař Napoléon III. (synovec “toho” Napoléona), realizátorem prefekt departmentu Seine Georges-Eugène Haussmann, podle něhož se dnes o přestavbě většinou hovoří jako o “Haussmannově”.

Adolphe Yvon: Baron Haussmann představuje císaři Napoléonovi projekt připojení 11 obcí k Paříži
Adolphe Yvon: Baron Haussmann představuje císaři Napoléonovi projekt připojení 11 obcí k Paříži

 

Kdy k tomu došlo? Asanace započala roku 1850 a její většina proběhla do roku 1870, kdy byl baron Haussmann odvolán (jelikož nesmírně nákladná asanace vyvolávala stále větší odpor veřejnosti, který neumenšovalo ani to, že Paříž byla po dvě desetiletí obrovským staveništěm). I po Haussmannově odvolání ale výstavba podle jeho plánů pokračovala až do roku 1927.

V době, kdy se odehrává Pařížské rekviem, je tedy už řada změn realizována, a proto můžeme spolu se Suzanne Airellovou obdivovat velkolepost nového urbanismu a moderní architektury:

“Paříž ji neustále vyváděla z míry a budila v ní bázeň. Měla jí plné oči, uši i nos. Kolik tu stojí vysokých moderních domů! Všude kolem světlý kámen a tmavé střechy s očima vikýřů. Kolik oken tu zvečera svítí a jak široké jsou všechny ty nové bulváry! Tolik hluku a barev! Montpellier – největší město, které zatím znala – se jí zdá vedle Paříže náhle bezvýznamný, a kde se teprve krčí maličké Narbonne! Suzanne procházela ulicemi směrem k Opeře, velké modré oči široce otevřené v dětském údivu. Vše ji zajímalo. Pouliční prodavači, panské kočáry a hlavně elegantní dámy oděné podle poslední módy.

Když spatřila přepychovou budovu Opery, zůstala stát v němém úžasu. Pro ni byla ta záplava zlata, soch a kudrlinek tím nejkrásnějším, co si dovedla představit.”

(Pařížské rekviem)

Opera
Opera

 

amazing_pictures_of_old_paris_640_20

 

Proč k bourání, jemuž padla za oběť řada magických míst, došlo? Popravdě řečeno, řada částí Paříže byla v té době přímo otřesná. Počet obyvatel – tak jako i v jiných evropských metropolí té doby – nebývale vzrostl: z cca 500.000 v roce 1800 na 1.000.000 v roce 1840, přičemž se tomu ale vůbec nestihla přizpůsobit ani výstavba nových domů, ani dopravní a jiná infrastruktura a hygiena města byla naprosto katastrofální.

Haussmannova přestavba Paříže
Rue du Marche aux fleurs, 1853-70

 

uličky Paříže
Rue St. Nicolas du Chardonnet, 1853-70

 

Tovární dělníci žili v bytech o jediném pokoji v počtu i několika rodin (zprávy hovoří i o dvaceti lidech v jediné místnosti – dělníci často spali a pracovali na směny), zcela bez toalet, tekoucí vody a kanalizace se všemi praktickými důsledky, které si asi dovedete představit. Pařížské středověké ulice byly příliš úzké pro běžný provoz. Navíc jimi trvale vanul kouř a zápach nejen z provizorních domácích kamen, ale také z továrních komínů typických pro průmyslové 19. století.

Dál od centra si ti, kdo nesehnali bydlení ve městě, stavěli přístřešky (slumy). Asi není třeba dodávat, že se některými čtvrtěmi v samém centru města i blátivými předměstími šířily nemoci, zvláště cholera, a úmrtnost byla vysoká.

Přestavba Paříže 19. století
Rue Champlain, 20. arrondisment, 1877

 

Napoléon III. považoval tento stav za neúnosný a byl prý nadšen Londýnem té doby, kde obdivoval veřejné parky, zeleň a širší ulice. Hlavní myšlenkou přestavby bylo učinit pařížské ulice prostornějšími, vzdušnějšími a zelenějšími, ale také esteticky jednotnými. Paříž přestavěná podle této vize pak inspirovala řadu projektů v dalších evropských městech, včetně ne zcela vydařené pražské asanace (o té ale někdy jindy 🙂 ).

Antonín Chittussi: Z nábřeží Seiny, malba
Antonín Chittussi: Z nábřeží Seiny, cca 1882

 

Avenue de Boi de Boulogne (Bouloňského lesíku), pařížského "Hyde Parku"
Avenue de Bois de Boulogne (Bouloňského lesíku), pařížského “Hyde Parku”

 

Viktor Barvitius
Viktor Barvitius: Náměstí Svornosti (de la Concorde), 1866

 

Haussmannovy změny byly komplexní a zahrnovaly i novou kanalizaci, výsadbu stromů v ulicích, pouliční plynové lampy či pověstné pisoáry.

Pařížský pisoár, 1876
Pařížský pisoár, 1876

 

Prvním, vzorovým bulvárem byla Rue de Rivoli, jejíž výstavba započala ještě za Napoléonovy prezidentské vlády (tj. než uchvátil moc zcela a prohlásil se císařem).

Rue Rivoli, 1855
Rue Rivoli, 1855

 

Zdá se, že k tak velké přestavbě by zřejmě nemohlo nikdy dojít, kdyby byla Francie nadále republikou, neboť vyvlastňování by nebylo tak hladké, vše by se muselo předkládat parlamentu a odpor těch, kdo připomínali hodnotu historické zástavby i podezření ze zpronevěr, by byl nejspíš účinnější.

Proražení avenue de l'Opéra, 1853-70
Proražení avenue de l’Opéra, 1853-70

 

Co všechno se tehdy vystavělo? Prakticky vše, kudy se běžný turista v Paříži většinou pohybuje, všechny dlouhé široké bulváry a rozlehlá náměstí, skoro každá fontána, všechna ta místa, podle nichž se jmenují stanice metra. Ulice kolem Panthéonu, mosty jako třeba pont Saint-Michel, bulváry Strasbourg, Sebastopol, Magenta nebo Trocadéro, náměstí Étoile (dnes Charles de Gaulle-Étoile), dále například náměstí Châtelet, de la République, de la Nation, parky jako Buloňský lesík nebo les ve Vincennes, ale také menší parčíky, mosty, náměstí a ulice. Ostrovy na Seině se zcela proměnily – vyjma Notre-Dame a Saint Chapelle, které dal Haussmenn zrestaurovat, byly prastaré domy na ostrovech vybourány a místo nich vznikají nové státní budovy: policejní prefektura, obchodní soud, justiční palác.

Letecký pohled na Paříž - náměstí Charles de Gaulle-Etoile
Letecký pohled na Paříž – náměstí Charles de Gaulle-Etoile

 

Pohled z věžičky Notre Dame
Dobový pohled z věžičky Notre Dame

 

Notre Dame a policejní prefektura
Notre Dame a policejní prefektura v pozadí

 

Notre Dame a most Saint-Michel
Notre Dame a most Saint-Michel, 1890

 

Antonín Chitussi: Pohled na Trocadéro
Antonín Chittussi: Pohled na Trocadéro

 

Camille Pissarro: Boulevard Montmartre
Camille Pissarro: Boulevard Montmartre

 

Nebyla by to ale správná procházka starou Paříží, kdybychom nenavštívili i místa tance a zábavy a proslulé noční podniky a nepotkali její tehdejší obyvatele.

Pouliční prodavačka pečiva, 1899
Pouliční prodavačka pečiva, 1899

 

Prodavač drátěných košíků, 1899
Prodavač drátěných košíků, 1899

 

bukinisté bouquinisté Paříž
Prodavači knih “bouquinisté”, kol. 1900

 

Gustave Caillebotte: Paris
Gustave Caillebotte: Paříž v dešti

 

Henry Gervex: Kavárna, 1877
Henry Gervex: Kavárna, 1877

 

Auguste Renoir: Le Moulin de la Galette, 1876
Auguste Renoir: Le Moulin de la Galette, 1876

 

Henri Toulouse Lautrec: V Moulin Rouge, 1892
Henri Toulouse Lautrec: V Moulin Rouge, 1892

 

Henri Toulouse Lautrec: V Moulin Rouge, 1890
Henri Toulouse Lautrec: V Moulin Rouge, 1890

 

 

Kromě zdrojů a odkazů v textu doporučuji ještě následující články: