Křížem krážem knihou: Aude

mlyn-aude
Zdroj: https://pixabay.com/en/photos/aude/

V Paříži to všechno velkolepě končí, kde ale náš příběh začíná? Ačkoliv má moje nová knížka v názvu Paříž, většina hlavních postav pochází z francouzského jihu, konkrétně z departmentu Aude. Tam se také podíváme s tímto článkem.

Department Aude, přezdívaný podle středověkých kacířů “Země katarů” (podobnost s českým slovem “kacíř” není náhodná!), se nachází na jihovýchodě Francie, mezi Pyrenejemi a Středozemním mořem. Jde o jednu z okcitánských jazykových oblastí – okcitánštinu jsem zmiňovala v článku o trubadúrech.

carte-departement-aude

Krajinou protéká řeka Aude, která dala departmentu jméno a na jejíž březích najdeme i asi nejznámnější turistickou atrakci oblasti: opevněné město Carcassonne.

Carcassonne na břehu Aude, foto Jean Pol Grandmont, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Carcassonne, foto archiv Emmy Riedové

 

Řeka Aude ve vísce Lagrasse, foto Pinpin, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Řeka Aude ve vísce Lagrasse, foto Pinpin, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Aude se pyšní mimořádně bohatou historií – od pravěkých osad a keltských oppid, přes římské osídlení a středověký rozkvět až po proměnu v zemi obchodníků a vinařů. Jsme ve Francii, takže nám nezbývá než se u vín na chvíli zastavit: nejznámější z místních vín je asi šumivé bílé Blanquette de Limoux, populární jsou ale také vína z Limouxinu, Clape, Fitou a z horských oblastí Corbièru. Právě z Corbièru pochází i jedno z typických audeských jídel – fréginat, jídlo z nasekaného vepřového, rajského protlaku a zeleniny okořeněné středomořskými bylinkami. Jinými specialitami jsou polévka borrida z ryb a plodů moře nebo cassoulet.

Významnou tepnou departmentu nabízející navíc i krásné scenérie je Canal du Midi (“Kanál z jihu”) nebo také “Kanál dvou moří”, vybudovaný v letech 1666 až 1682 mezi Toulouse a Sète (tam navazuje na řeku Garonne a tím spojuje Středozemní moře s Atlantikem).

Canal du Midi
Canal du Midi

 

Canal du Midi
Canal du Midi

 

Canal du Midi v Trebes
Canal du Midi v Trebes

 

Do Vinassanu, Armissanu a Gruissanu, které hrají v Pařížském rekviem nejdůležitější roli, se vypravíme někdy příště. V knize ale také poznáme městečko Narbonne a zmíněn je i nedaleký klášter Fontfroide.

Narbonne, foto Benh Lieu Song, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Narbonne, foto Benh Lieu Song, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Klášter Fontfroide, foto Ziegler175, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Klášter Fontfroide, foto Nancy, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Klášter Fontfroide, foto Nancy, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Za pozornost v Aude stojí i řada dalších míst: západní oblast s historickým názvem Razès, katarské hrady rozeseté v krajině nebo opatství Sainte-Marie de Lagrasse.

Razès, foto Quillaume Paumier
Razès, foto Quillaume Paumier, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Pobřeží v komuně Leucate, foto Gerbil
Pobřeží v komuně Leucate, foto Gerbil, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Hrad Queribus, foto BlueBreezeWiki

 

Hrad Puilaurens, foto Pinpin

 

Opatství Sainte-Marie de Lagrasse, foto Bertrand Bouret
Opatství Sainte-Marie de Lagrasse, foto Bertrand Bouret, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page

 

Kouzlo perských miniatur

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 - 35
Aqa Mirak: Odpočívající princ, cca 1530

Tajemné album perských miniatur hraje v Pařížském rekviem velmi důležitou roli, proto jsem se rozhodla vám přiblížit toto prastaré umění v samostatném článku (bez spoilerů 😉 ).

Perské miniatury jsou malované jemnými štětci na papíře, vynálezu, který se dostal do Persie z Číny už v 8. století n.l. Tyto miniatury zahrnují jak iluminace knih, tak samostatné listy řazené do alb. Umění miniatur se ve středověké Persii vyvíjelo nejvýrazněji od 13. do 16. století, přičemž za vrcholnou je považována tvorba 15. a 16. století. S miniaturisty pěstující tuto tradici se však můžeme setkat i dnes.

Perské miniatury se vyznačují snahou o realističnost, jasnými barvami, někdy doplněnými zlatem a stříbrem, velkým množstvím detailů skládaných do složitých scén a zvláštním druhem perspektivy tvořené řazením jednotlivých plánů za sebou jako divadelní kulisy.

mir_sayyid_ali_2-1
Palácová scéna, cca. 1540

 

Palácová scéna, detail
Palácová scéna, detail

 

mir_sayyid_ali_d1
Palácová scéna, detail

 

Značný pozitivní vliv na vznik a rozvoj malby miniatur měla zpočátku čínská kultura, částečně zprostředkovaná obchodním stykem, částečně mongolskými dobyvateli. Z čínského prostředí čerpali raní miniaturisté styl i náměty.

Bahram Gur zabíjí draka, Kniha králů, 1371, čínská inspirace
Bahram Gur zabíjí draka, Kniha králů, 1371, čínská inspirace

 

Významná byla pro rozkvět tohoto umění také obliba poezie, kterou miniatury nejčastěji ilustrovaly. Jedna z nejdůležitějších knih, kterou tyto iluminace často doplňovaly a která je tedy s náměty miniatur úzce spojená, je Kniha králů (Shahnameh) sepsaná perským básníkem Firdausím (Ferdowsim) na přelomu 10. a 11. století. Ta obsahuje směs historických a legendárních hrdinských příběhů o perských králích od stvoření světa do počátku arabské nadvlády v 7. století. Asi si dovedete představit, že takové dílo poskytovalo miniaturistům nesčetně podnětů – války, romance, dobrodružství.

Kamaleddin Behzad: Bitva vojevůdce Tamerlána (Timura), 1515
Kamaleddin Behzad: Bitva vojevůdce Tamerlána (Timura), 1515, detail

 

perské miniatury
Khusraw objevuje koupající se Širín, 1548

 

Perská středověká literatura je nesmírně bohatá, takže by bylo možné zmínit řadu dalších děl (převážně poezie), která inspirovala miniaturisty, já se však omezím na díla básníka Sa’dího (Saadiho) Bústán a Gulistán. Zejména Gulistán (Růžový sad), sepsaný v roce 1258, si získal u čtenářů obrovskou popularitu. Je označován za nejvlivnější dílo perské literatury a šlo o první perskou knihu přeloženou do evropského jazyka (francouzštiny v 17. století). Gulistán je sbírkou básní a krátkých příběhů na nejrůznější témata týkající lidského osudu, je plný psychologických postřehů, humoru, nadhledu a životní moudrosti.

Hlavními centry tvorby perských miniatur byla následující města: Bagdád, Šíráz (Shiraz), Tabríz, Herát a Isfahán (Ispahan). Malířská tradice v nich žila většinou dlouho, nicméně každé z těchto si zažilo svůj vrchol. Mapu můžete pro lepší viditelnost rozkliknout.

Persie do r. 1722
Persie do r. 1722

 

Dnešní Írán
Dnešní Írán

 

Bagdádská škola miniatur, ustavená po rozšíření islámu v oblasti, nebyla příliš výrazná, neboť její styl byl spíše strnulý, primitivní a barevně minimalistický. Později ve 13. s 14. století vznikají dílny v Šírázu, kde je mimo jiné iluminována jedna z mnoha Knih králů, a Tabrízu, kde se díky jeho západní poloze mísily perské vlivy s arménskými a byzantskými. Níže můžete vidět iluminaci Mohamed na Buráku (nebeském oři) během Noční cesty z knihy Historie světa, vytvořenou v roce 1307 v Tabrízu, která prozrazuje jak byzantské (zejm. draperie, strnulost), tak čínské vlivy (zejm. obláčky).

Iluminace Mohamenda na Buráku - mytologickém koni, Tabríz, 1307
Iluminace Mohamenda na Buráku – nebeském koni, Tabríz, 1307

 

Lineární (spíše kresba než objem), jemné, detailní a trochu strnulé miniatury se postupně stávají stále živějšími, barevnějšími a složitějšími.

Skutečně vrcholné umění ale přišlo z jiného směru než z tradičních dílen Širázu a Tabrízu, a to z východoperského města Herát (dnes Afghánistán), jehož výtvarná dílna profitovala z toho, že se po jejím založení v první polovině 15. století do ní přesunuli nejlepší malíři z ostatních měst (včetně Širázu a Tabrízu). Zdá se, že právě pestrost různých škol v perských městech a pohyb malířů umožnily mísení stylů a výměnu inspirací, a tím i vznik překrásných a nápaditých miniatur 15. a 16. století, jejichž kresba je velmi vyspělá a které často obsahují i symbolické významy.

perské miniatury
Sultán Mohamed: Kůň spícího Rustama odráží útok tygra, 1515-1520

 

detail
Sultán Mohamed: Kůň spícího Rustama odráží útok tygra, detail

 

Žena s květinami, detail, cca. 1575
Žena s květinami, detail, cca. 1575

 

Nejslavnějším miniaturistou této vrcholné éry (a asi nejslavnějším vůbec) byl Kamaleddin Behzad (cca. 1450 – cca. 1535), kterého zmiňuje i Orhan Pamuk v knize Jmenuji se Červená. Nás ale zajímá jiný umělec, a to Aqa Mirak (činný 1520 – 1576), o němž hovoří profesor Sérier jako o možném autorovi miniatur, jež zamotají hlavu Adrienovi v Pařížském rekviem. Kvality tohoto miniaturisty můžete posoudit jednak na úvodním obrázku k článku, jednak na miniaturách níže.

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 - 35
Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 – 35

 

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 – 35, detail

 

Aqa Mirak: Spor dvou bratrů, 1539 - 43
Aqa Mirak: Spor dvou bratrů, 1539 – 43

 

Snaha zahrnout do obrazu co nejvíce z interiéru, zahrad i volné krajiny, jak to vidíme výše, je pro perské miniatury typická.

Iluminace od Aka Miraqa, 1532
Aqa Mirak: iluminace z Knihy králů, cca. 1532

 

Od druhé poloviny 16. století narůstá na významu dílna v Isfahánu, jejíž styl je jemnější, už zcela oproštěný od čínských vlivů a směřující k jakémusi poetickému realismu.

Ptačí sněm, iluminace z Isfahánu, 1600
Ptačí sněm, iluminace z Isfahánu, 1600

 

Ptačí sněm, detail
Ptačí sněm, detail

 

Ptačí sněm, detail
Ptačí sněm, detail

 

Ptačí sněm, detail
Ptačí sněm, detail

 

Od 17. století umění miniatur poněkud stagnovalo. Nejpopulárnější byly portréty a romantické scény. Postupně se v tomto oboru stále víc projevovaly i evropské vlivy – zejména stínování, perspektiva a iluze objemu. Uměním Persie bylo dál výrazně ovlivňováno turecké a mughalské umění.

Evropské výtvarné umění začalo vlivy perských miniatur – zejména jejich živou barevnost, ornamentalitu a plošnost – vstřebávat spolu s dalšími “exotickými” vlivy až na počátku 20. století, už před tím však zaujaly miniatury například francouzského malíře Gustava Moreaua, který perské a mughalské miniatury podrobně studoval ve sbírkách Louvru a inspiroval se jimi ve svých dílech.

Gustave Moreau: Perský básník, 1886
Gustave Moreau: Perský básník, 1886

 

Galerie perských miniatur zde.

Zdroje:

http://www.iranchamber.com/art/articles/history_iranian_miniature.php

http://www.iranreview.org/content/Documents/Persian_Miniature.htm

http://mongolschinaandthesilkroad.blogspot.cz/2010/10/epic-of-persian-kings-art-of-ferdowsis.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Persian_miniature