Rok 2018 byl pro mě plný velkých změn. Nejenže jsem přivítala ve svém životě svou dcerku Violu, ale na podzim jsem se ještě ke všemu přestěhovala na několik měsíců do jihoněmeckého města Ulmu. A protože jde o město půvabné a historické, stojí za to se na něj podívat podrobněji.
Souměstí Ulm a Nový Ulm se chlubí řadou zvláštností. Tou první je, že každé z těchto dvou měst leží v jiné ze spolkových zemí. Ulm v Bádensku–Würtembersku, Nový Ulm v Bavorsku. Pouhým překročením mostu přes Dunaj se tudíž dostanete do jiné spolkové země. Výjimečně se vám může dokonce stát, že takto z části města, kde panuje všední den, přejdete do části, kde je zrovna státní svátek.
Kdo míří do Ulmu stejně jako já na podzim, měl by vědět, že Ulm je údajně nejmlžnější město Německa, a to kvůli třem řekám: Dunaji, Illeru a půvabné namodralé Blau. Tímto prvenstvím se ale v turistických průvodcích moc nechlubí. Naopak první, co se při zmínce o Ulmu dozvíte snad vždy, je věž ulmského Münsteru, o níž se běžně hovoří jako o nejvyšší kostelní věži na světě. Je vysoká 161,5 metrů.
Já jen dodám, že Sagrada Família v Barceloně dosahuje výšky 175 metrů, takže se o ní asi mělo spíš říkat „nejvyšší věž dostavěného kostela“. Nicméně i tak jde o úctyhodnou výšku.
Ulmský luteránský dóm začala stavět huť pod vedením Michaela Parléře na konci 14. století, ale věž je samozřejmě až ze sklonku století devatenáctého, jak to známe i u řady jiných katedrál.
Díky své výšce, vysokým kopcům na okrajích města a promyšlenému městskému plánování je věž dómu vidět i z velmi odlehlých koutů města. Následující fotografie je pořízená nedaleko mého domku na Kraví hoře (Kuhberg).
Další ulmskou chloubou je místní univerzita zaměřená na přírodní vědy. S Ulmem jsou rovněž spojeni Albert Einstein, který se zde narodil, a Sophie a Hans Schollovi, kteří zde strávili mládí.
Už po krátké procházce městem si člověk všimne všudypřítomných vrabčáků (Spatz). Vrabčák je symbolem Ulmu. Váže se k němu pověst o stavbě dómu, při níž údajně ulmští nejprve postavili stěny s úzkými okny a portály a následně nedokázali vymyslet, jak dovnitř dostat dřevěné trámy, které neprojdou napříč už existujícími otvory. Pak zahlédli vrabce, jak snadno prolétne oknem i s dlouhou větvičkou v zobáku, a to díky tomu, že ji natočí správným směrem, a hned měli jasno. Kromě toho, že jde o báchorku evidentně smyšlenou, vypovídá tato pověst o poměrně velké schopnosti sebeironie ulmských občanů.
Čím vás ještě může bývalé svobodné město Ulm nalákat? Určitě malebným historickým centrem pyšnícím se nejen Münsterem, ale i původními hrázděnými domy, řadou dalších historických budov převážně z 15. a 16. století, orlojem z roku 1520 a samozřejmě krásami Dunaje.
Turisticky méně vytížená, ale také krásná, je čtvť Söflingen s klášterem, křivolakými uličkami, kanály a prastarým mlýnským kolem.
Milovníci baroka ocení klášter ve Wiblingenu, příznivci moderní architektury budovu Hochschule für Gestaltung (Vysoká škola designu).
Pozoruhodný je také ulmský vodní karneval (Nabada) a jemu předcházející Serenáda světel (Lichterserenade), na které můžete přijet v červenci, a samozřejmě opulentní vánoční trhy. Nutno ovšem přiznat, že většina lidí sem asi jezdí spíš kvůli Legolandu.
Švábská kuchyně se příliš neliší od české – nejoblíbenější přílohou jsou špecle (vaječné těstoviny podobné haluškám), k tomu vepřové nebo uzeniny a zelí.
Městem se lze pohodlně pohybovat pěšky, na kole a celkem dobře i hromadnou dopravou, i když za trochu větší peníz, než jsme zvyklí. Okolní krajina je krásně zvlněná (Švábské Alby), německy úhledná a svými malými úzkými lány odlišná od té české. Příjemná jsou i venkovní grilovací posezení roztroušená podél turistických tras. V některých místech tu navíc nabyde člověk snadno dojmu, že tu mají nějaký hrad snad na každém větším kameni. Nádherné je jezírko Blautopf, kde pramení Blau (v Blaubeurenu), protože je zkrátka úplně jasně modré. Navíc tam naleznete i klášter a krasovou oblast.
Místní jsou sice vášnivými milovníky aut, ale cyklisté ani pěší tu rozhodně nejsou odstaveni na druhou kolej, takže se lze krajinou příjemně pohybovat i pěšky nebo na kole.
A jak se mi v Ulmu žije? Ulm je o dost menší a klidnější město než Praha a v mnoha ohledech jsem se tu zabydlela rychleji než v anonymní Paříži (i když zase Paříž je Paříž…:D ). Skoro všude chodím pěšky. Jsem nadšená ze silného ekologického cítění (zejm. větší dostupnost lokálních a biopotravin, obnovitelné zdroje energie, vratné obaly), na druhou stranu mám dojem, že automobilismus tu kvete o dost víc než v Čechách, což se trochu podepisuje na dostupnosti veřejné dopravy (nebo je ta kauzalita naopak?) a velkém množství kolon na silnicích.
Největší inspirací, za níž jsem vděčná a kterou bych si ráda „vzala“ s sebou do Prahy, je místní bohatý komunitní život, díky němuž jsem i jako cizinka snadno zapadla mezi ostatní matky s dětmi. Nejnáročnější je pro mě naopak odloučení od rodiny a přátel, zvlášť když se většinu času věnuji dítěti.
Zdroje fotografií:
https://tourismus.ulm.de/web/de/index.php
https://commons.wikimedia.org
www.unsplash.com
