Čeština si od své světáčtější galské přítelkyně vypůjčila zejména výrazy týkající se módy, literatury a divadla (od kombiné přes blůzu až po róbu, od fejetonu přes kabaret až po derniéru), za mnohé jí však vděčí také kulinářství, výtvarné umění či automobilismus. Pojďme se podívat na další česká slova francouzského původu. Pokračování článku o podivných francouzských výrazech v češtině je tu!
Je mi to šumák
Někdy je nám to “šumák”, jindy je nám to “fuk”, v obou případech jde o zkráceninu české věty „je mi to šuma fuk“, tedy „nezáleží mi na tom“. Co znamená “šuma fuk”? To, co vypadá v češtině jako nějaké podivné zaklínadlo, je ve skutečnosti přepis francouzské fráze „je m‘en fous“ (ž m ɑ̃ fu) – doslova: “s*ru na to”.
Piknik
Jaký je význam slova “piknik”? “Piknik” zní trochu jako ptačí klování, že? Jde o složeninu francouzských slov „pique“ (od slovesa “piquer” = “napichovat”) a “nique” (starofrancouzský výraz pro “kousek”). Tedy nakrájet si jídlo na malé kousky, napichovat je a jíst. Původ slova sahá až někam do 18. století plného lehkovážných zábav na čerstvém vzduchu, jimž holdovala předrevoluční aristokracie. Jen pozor, “nique” je dnes výraz posměchu (“faire la nique” = “vysmívat se”) a ani sloveso “niquer” nepatří mezi slušná slova 😉 .
Žaluzie
Kdo francouzštinu trochu zná, asi už tuší. České synonymum pro roletu (ta zas pochází z “rolování” či “navíjení”) je odvozené z podstatného jména „jalousie“, tedy doslova „žárlivost“ (z latinského “zelosus,” tedy “horlivost”). Někdo by si mohl myslet, že hlavní funkcí žaluzií je ochrana proti slunci, podle jejich původu se ale spíš zdá, že jde hlavně o ochranu krásných manželek před zvědavými pohledy…
Seladon
Slovo “seladon,” tedy “postarší svůdník” nebo “švihák”, je původně vlastní jméno Céladona, literárního hrdiny pastorálního románu “L´Astrée” spisovatele Honoré d´Urfé. Toto olbřímí dílo o 5000 stranách, které vycházelo v letech 1607 – 1627, popisovalo milostná dobrodružství v pastýřské idyle a bylo v Evropě 17. století nesmírně populární. Před pár lety vznikl na jeho základě film.
Kravata
Také slovo kravata má svůj prvopočátek v 17. století. V roce 1635 dorazili do Francie chorvatští vojáci podporující Ludvíka XIII. a nosili tradiční barevné šátky kolem krku. Tento oděvní doplněk označovali Francouzi jako “chorvat” tedy francouzsky “croat”, postupně se z toho stalo “cravate”. A tak jako řada jiných názvů oděvů se z francouzštiny rozšířil tento pojem do mnoha evropských jazyků.
Zdroje a další články o etymologii:
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3.
http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/pelmel-1-trampota-seladon-tasemnice–89551
http://www.jtpunion.org/O-profesi-Akce/Pro-osvezeni/Neco-o-jazykove-MODE-(od-Petra-FIDELIA)
