Jestli jste zvědaví, jaký byl můj příspěvek k historii svatebních šatů, tady je pár fotek z naší zahradní svatby. Šaty jsem si sice navrhla, ale nešila jsem je, ušila mi je jedna velmi schopná švadlena.

Úplně původní inspirací, která zde není vidět, mi byly dlouhé vrstvené šifonové šaty některých muslimek, jež jsem vídala v pařížských ulicích – každá ze tří vrstev jejich šatů byla jiná, ale všechny k sobě barevně ladily a nejsložitější vzor měla často ta nejspodnější, odkrývající se jen při chůzi, zatímco navrhu byly šaty zpravidla jednobarevné.

Já zvolila bleděmodrý šifon na vrchní vrstvu a šifon s pavím vzorem na spodní, na záda a na stuhu. Kytice je moje dílko, věneček mi spletly kamarádky.

U ženicha se nějak během dopoledního shonu na leccos zapomnělo – na kapesníček i květinu na klopu. Alespoň, že má ty slušivé tkaničky a rozverný vítr ve vlasech jako ozdobu.