Jestli jste zvědaví, jaký byl můj příspěvek k historii svatebních šatů, tady je pár fotek z naší zahradní svatby. Šaty jsem si sice navrhla, ale nešila jsem je, ušila mi je jedna velmi schopná švadlena.
Úplně původní inspirací, která zde není vidět, mi byly dlouhé vrstvené šifonové šaty některých muslimek, jež jsem vídala v pařížských ulicích – každá ze tří vrstev jejich šatů byla jiná, ale všechny k sobě barevně ladily a nejsložitější vzor měla často ta nejspodnější, odkrývající se jen při chůzi, zatímco navrhu byly šaty zpravidla jednobarevné.
Foto – probuď labuť
Já zvolila bleděmodrý šifon na vrchní vrstvu a šifon s pavím vzorem na spodní, na záda a na stuhu. Kytice je moje dílko, věneček mi spletly kamarádky.
Foto – Probuď labuťFoto – Probuď labuť
U ženicha se nějak během dopoledního shonu na leccos zapomnělo – na kapesníček i květinu na klopu. Alespoň, že má ty slušivé tkaničky a rozverný vítr ve vlasech jako ozdobu.
Dnes se v euroamerické kultuře téměř 100 % žen vdává v bílé (v ostatních částech světa je realitu trochu pestřejší – v řadě zejm. asijských kultur je tou správnou svatební barvou červená). Nevěsta v bílém je však poměrně moderním trendem.
V Královských intrikách se setkáváme hned se dvěma svatbami: jednou historickou (svatbou Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského) a jednou smyšlenou – to když se vdává hlavní hrdinka Markéta z Březové. První nevěsta následuje k pohoršení českého panstva francouzskou tradici a vdává se v prosté lněné košili, druhá zvolí hedvábné šaty v růžové barvě:
„Půvabná a svěží jako jitro, celičká zahalená v pavučinově jemném hedvábí, se závojem sahajícím až na paty, připevněným na kopretinovém věnci, nechala se odvést k oltáři kostela Svatého Petra a Pavla v Brně.“ (Královské intriky, s. 248)
V našem kulturním okruhu nebyla v minulosti se svatbou spojována žádná konkrétní barva tolik jako dnes bílá. Podstatné bylo, aby oděv nevěsty působil slavnostně a náležitě reprezentoval její postavení – šaty žen z vyšších vrstev bývaly co nejhonosnější, zdobené zlatem, kožešinou a krajkami. Důležité byly také pokrývky a ozdoby hlavy: věnce, korunky, závoje, klobouky.
Svatba Codex Manesse, kol. 1325 – nevěsta v růžové, anglický rukopis, poč. 14.st. – nevěsta v růžovém surkotu s modrým cotte
Svatby z rukopisů z období 1335 – 50, nevěsta v červeném plášti s krásným zavinutím hlavy, vpravo nevěsta v modrých šatech s pachy
Romantika až na půdu: ženich a nevěsta a ženich a nevěsta u květinového lože, rukopis 1349-51
Vždy byly populární světlé barvy, které ostatně často nosily i neprovdané dívky. Zejména světle modrá jako barva lásky, čistoty a pravdy a také jako barva pláště Panny Marie byla oblíbená už od raného středověku. Nezřídka se setkáváme na vyobrazených svatbách i s růžovou či krémovou. Ani výraznější barvy však na svatbách nechyběly, jednou z nejvyhledávanějších barev byla červená – lidé si ji spojovali s plodností a šlo o jednu z nejslavnostnějších barev. Černá a šedá se naopak hodily pro vdovy při dalších sňatcích. Výběr barvy se také samozřejmě lišil podle regionu a období.
Svatba, pol. 14. st.
Svatby na středověkých iluminacích-vlevo Omne Bonum, c. 1360-1375, vpravo poč. 14.st.
Přebohaté hodinky z Notre Dame, kol. 1380 – nevěsta v červených šatech s mnoha doplňky, v interiéru kostela vidíme průběh obřadu
Svatba Filipa Burgundského a Markéty Flanderské, poslední čtvrtina 14.st.
Vlevo: francouzský rukopis Tristam a Isolda, do 1425 – nevěsta v růžových šatech a dvourohém heninu; vpravo rukopis z roku 1475 – nevěsta ve zlatých šatech
Svatba z rukopisu Ab urbe condita,1455-1460
Svatba z rukopisu Facta et dicta memorabilia a svatva na obraze Sedm svátostí od Rogiera van der Weydena, obojí kol. pol. 15.st.
Renesance a baroko
Domenico di Bartolo – Svatba Foundlingů, 1440, detail
Detaily z maleb Svatby v Káni Galilejské od Gerarda Davida (1500 – 1510), Garofalo Benvenuta (1531) a Jana C. z Vermeyen (cca 1530)
Eleonora Gonzaga ve svých svatebních šatech, 1622
Manželka Petra Paula Rubense portrétovaná ve svých svatebních šatech, 1630; svatební šaty, první pol. 17.st.
Francouzské růžové šaty, kol. 1775
Bílá
Už od vrcholného středověku máme záznamy o některých příslušnicích královských rodů, které pro svou svatbu zvolily bílá roucha – např.: princezna Philippa, dcera Jindřicha IV. Anglického, při své svatbě s Erikem Pomořanským (1406), Anna Bretaňská, když si brala Ludvíka XII. Francouzského (1499), Marie Stuartovna při svém sňatku s Františkem II. Francouzským (1558) nebo Markéta z Valois („Královna Margot“) na své svatbě s Jindřichem Navarrským (1572).
Francois Clouet – Královna Margot, Marie Stuartovna
Skutečný boom ale bílé svatební šaty zaznamenaly až díky svatbě královny Viktorie a prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského v roce 1840.
Královna Viktorie ve svatebních šatech, 1840
Samozřejmě i před královnou Viktorií se některé ženy a dívky v bílé vdávaly, rozhodně však nešlo o většinu.
Anne Meyer, 1528; Louisa Ulirika, 1744; hedvábné svatební šaty, 1785
Zleva – dánské šaty z poč. 19.st., svatební šaty princezny Charlotty, 1816, šaty z r. 1820 a z r. 1824 (USA)
A i po zbytek 19. století se nevěsty z praktických důvodů zpravidla vdávaly v takových šatech, které pak mohly nosit i při jiných příležitostech. Ty z vyšších společenských vrstev své svatební šaty následně oblékaly na plesy, takže si je pořizovaly ve výrazných slavnostních barvách (oblíbená byla např. tmavě červená nebo růžová), ženy z chudších poměrů si prostě na svatbu vzaly své nejlepší nedělní šaty (často černé, šedé, tmavohnědé nebo tmavomodré).
USA, MET museum, svatební šaty před pol. 19.st., 1855 a po pol. 19.st.
svatební šaty, 1866
Svatební šaty, 80. léta 19. st., USA, MET museum
Pravidlem se bílé šaty stávají už od druhé poloviny 19. století a ve 20. století zcela převládnou. Tedy alespoň v Evropě a v USA. V jiných kulturách nejsou divoce barevné šaty nevěsty ani dnes ničím zvláštním.
MET museum, svatební šaty 1870
Emily Claus ve svatebních šatech, 1886
Dnes se staly barevné svatební šaty výrazem určité extravagance, i když řadu nevěst k jejich výběru stále vedou i praktické důvody podobné těm z 19. století. V barevných svatebních šatech se vdávaly některé celebrity, Liz Taylor dokonce opakovaně.
Elizabeth Taylor – 1.,3.,5. a 6. svatba
Pro přesné názvy rukopisů velké části středověkých zdrojů viz
![CAM01161[1]](https://www.riedova.cz/wp-content/uploads/2015/09/CAM011611.jpg)
