Po gotických Madonách, klanění pastýřů a klanění tří králů, u nichž jsme se dostali vždy nejdál k baroku, jsem cítila určitý dluh vůči novějšímu výtvarnému umění. Proto jsem pro letošní vánoční galerii chtěla zvolit téma, které by pro změnu přibližovalo duchovně laděné umění 20. století. Tentokrát jsem tedy sáhla po dílech novějších, a to dílech tichých, intimních a meditativních, dílech českého básníka, překladatele a výtvarníka Bohuslava Reynka (1892 – 1971), který je známý především svými grafickými pracemi (zejména suchou jehlou), ale věnoval se i malbě a kresbě.
Mezi Reynkovými grafikami nalezneme mnohem častěji námět piety a ukřižování (nezřídka potřísněný krvavě rudým monotypem) než Narození Páně, nicméně i jesličky mají v jeho tvorbě místo. Jde o jesličky chudobné, ukryté ve stínu, někdy dokonce sledované jen z uctivé dálky, s ostychem, přes okno evokující nevyhnutelný kříž…
…rembrandtovsky temné, skromné, s křehce působícími postavami…
V té jednoduché prostotě můžeme číst tíhu lidského údělu, který bere Spasitel na sebe, tíhu chudoby, útěku a strastí cesty.
Rovněž Reynkovy nebiblické zimní motivy v sobě mají sílu adventních meditací.
Rozloučím se Reynkovou básní nazvanou Vánoce 1970, tedy Vánoce rok před umělcovou smrtí.
Vánoce 1970
Bohuslav Reynek
Advent. Čtvrtá neděle.
Procitají andělé.
Vstaňte s námi, volají.
Z polí, z lesů, ze stájí.
Jdeme, nic jsme nepřinesli.
Holá dlaň se chytá jeslí.
Nestudí to, nehřeje
prázdné prsty naděje.
Nestudí to, nepálí.
Nedali jsme, nevzali.
Ale někdo někde volá.
Z mraků hvězda, kámen zdola?
Dlaň je prázdná. Hlava vratká,
trne v rukou Jezulátka.
Zdroje:
http://revue.theofil.cz/galerie-theofil-detail.php?clanek=62
http://www.mesicvedne.cz/images/widgetkit/katalogy/pdf/katalog-reynek-full-2.pdf
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/basnik-a-prekladatel-malir-a-grafik-bohuslav-reynek/
http://www.artnet.com/artists/bohuslav-reynek/2