Pařížské rekviem nás přivádí nejen do Paříže konce 19. století, ale také do jihofrancouzských městeček a vesniček v Aude: Vinassanu a Armissanu, Narbonne a Gruissanu. Jak tato místa vlastně vypadají? To vám ukáže dnešní galerie.
Vinassan a Armissan
Vinassan, rodiště hraběte de Gresset, je malá víska, kterou dnes obklopují pole s cukrovými melouny a vyprahlé kopce vonící rozmarýnem.
Radnice ve Vinassanu, foto Rauenstein
Rozpadlá historická ledárna poblíž Vinassanu, foto Duduche11
Ruiny kostela sv. Petra v polích kolem Vinassanu, foto Rauenstein
Nathalie pochází z nedalekého Armissanu, kde má její otec truhlárnu.
Armissan, celkový pohled
Armissanské vinice
Gruissan
Gruissan, foto Ptitgone
Krajina kolem Gruissanu – vinice a solná pole, foto ryanovineyards
Gruissan, pohled na moře, foto Wikinade
Gruissan, foto Francois de Dijon
Gruissan – Barbarosova věž, foto Wikinade
Flora na ostrově Sv. Martina naproti Gruissanu, foto Christian Ferrer Wikimedia Commons
Narbonne
Jak vypadalo překrásné malebné městečko Narbonne na konci 19. století, můžete vidět na fotografii níže.
Narbonne – Canal de la Robine a Donjon Gilles-Aycelin
A jak vypadá Narbonne dnes? Historické centrum se naštěstí příliš nezměnilo.
Narbonne, foto Benh LIEU SONG
Dominantou města je nedostavěná katedrála sv. Justa.
Narbonne, katedrále, foto archiv Emmy Riedové
Klášter, foto Florent Pécassou
Radnice a donjon
Pohled na náměstí před radnicí
Pasáž U Kotvy
Canal de la Robine, http://claire-d-aude.over-blog.com/tag/carcassonne%20-%20aude%20%26%20sites%20cathares/3
(fotografie použité z https://commons.wikimedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana jsou licencovány pod licencí creative commons share alike)
V Paříži to všechno velkolepě končí, kde ale náš příběh začíná? Ačkoliv má moje nová knížka v názvu Paříž, většina hlavních postav pochází z francouzského jihu, konkrétně z departmentu Aude. Tam se také podíváme s tímto článkem.
Department Aude, přezdívaný podle středověkých kacířů „Země katarů“ (podobnost s českým slovem „kacíř“ není náhodná!), se nachází na jihovýchodě Francie, mezi Pyrenejemi a Středozemním mořem. Jde o jednu z okcitánských jazykových oblastí – okcitánštinu jsem zmiňovala v článku o trubadúrech.
Krajinou protéká řeka Aude, která dala departmentu jméno a na jejíž březích najdeme i asi nejznámnější turistickou atrakci oblasti: opevněné město Carcassonne.
Carcassonne na břehu Aude, foto Jean Pol Grandmont, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Carcassonne, foto archiv Emmy Riedové
Řeka Aude ve vísce Lagrasse, foto Pinpin, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Aude se pyšní mimořádně bohatou historií – od pravěkých osad a keltských oppid, přes římské osídlení a středověký rozkvět až po proměnu v zemi obchodníků a vinařů. Jsme ve Francii, takže nám nezbývá než se u vín na chvíli zastavit: nejznámější z místních vín je asi šumivé bílé Blanquette de Limoux, populární jsou ale také vína z Limouxinu, Clape, Fitou a z horských oblastí Corbièru. Právě z Corbièru pochází i jedno z typických audeských jídel – fréginat, jídlo z nasekaného vepřového, rajského protlaku a zeleniny okořeněné středomořskými bylinkami. Jinými specialitami jsou polévka borrida z ryb a plodů moře nebo cassoulet.
Významnou tepnou departmentu nabízející navíc i krásné scenérie je Canal du Midi („Kanál z jihu“) nebo také „Kanál dvou moří“, vybudovaný v letech 1666 až 1682 mezi Toulouse a Sète (tam navazuje na řeku Garonne a tím spojuje Středozemní moře s Atlantikem).
Canal du Midi
Canal du Midi
Canal du Midi v Trebes
Do Vinassanu, Armissanu a Gruissanu, které hrají v Pařížském rekviem nejdůležitější roli, se vypravíme někdy příště. V knize ale také poznáme městečko Narbonne a zmíněn je i nedaleký klášter Fontfroide.
Narbonne, foto Benh Lieu Song, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Klášter Fontfroide, foto Ziegler175, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Klášter Fontfroide, foto Nancy, https://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
Za pozornost v Aude stojí i řada dalších míst: západní oblast s historickým názvem Razès, katarské hrady rozeseté v krajině nebo opatství Sainte-Marie de Lagrasse.