Asie Archivy - EMMA RIEDOVÁ

Tajemné album perských miniatur hraje v Pařížském rekviem velmi důležitou roli, proto jsem se rozhodla vám přiblížit toto prastaré umění v samostatném článku (bez spoilerů 😉 ).

Perské miniatury jsou malované jemnými štětci na papíře, vynálezu, který se dostal do Persie z Číny už v 8. století n.l. Tyto miniatury zahrnují jak iluminace knih, tak samostatné listy řazené do alb. Umění miniatur se ve středověké Persii vyvíjelo nejvýrazněji od 13. do 16. století, přičemž za vrcholnou je považována tvorba 15. a 16. století. S miniaturisty pěstující tuto tradici se však můžeme setkat i dnes.

Perské miniatury se vyznačují snahou o realističnost, jasnými barvami, někdy doplněnými zlatem a stříbrem, velkým množstvím detailů skládaných do složitých scén a zvláštním druhem perspektivy tvořené řazením jednotlivých plánů za sebou jako divadelní kulisy.

mir_sayyid_ali_2-1 — Palácová scéna, cca. 1540

mir_sayyid_ali_d1 — Palácová scéna, detail

Značný pozitivní vliv na vznik a rozvoj malby miniatur měla zpočátku čínská kultura, částečně zprostředkovaná obchodním stykem, částečně mongolskými dobyvateli. Z čínského prostředí čerpali raní miniaturisté styl i náměty.

Bahram Gur zabíjí draka, Kniha králů, 1371, čínská inspirace

Významná byla pro rozkvět tohoto umění také obliba poezie, kterou miniatury nejčastěji ilustrovaly. Jedna z nejdůležitějších knih, kterou tyto iluminace často doplňovaly a která je tedy s náměty miniatur úzce spojená, je Kniha králů (Shahnameh) sepsaná perským básníkem Firdausím (Ferdowsim) na přelomu 10. a 11. století. Ta obsahuje směs historických a legendárních hrdinských příběhů o perských králích od stvoření světa do počátku arabské nadvlády v 7. století. Asi si dovedete představit, že takové dílo poskytovalo miniaturistům nesčetně podnětů – války, romance, dobrodružství.

Kamaleddin Behzad: Bitva vojevůdce Tamerlána (Timura), 1515, detail

perské miniatury — Khusraw objevuje koupající se Širín, 1548

Perská středověká literatura je nesmírně bohatá, takže by bylo možné zmínit řadu dalších děl (převážně poezie), která inspirovala miniaturisty, já se však omezím na díla básníka Sa’dího (Saadiho) Bústán a Gulistán. Zejména Gulistán (Růžový sad), sepsaný v roce 1258, si získal u čtenářů obrovskou popularitu. Je označován za nejvlivnější dílo perské literatury a šlo o první perskou knihu přeloženou do evropského jazyka (francouzštiny v 17. století). Gulistán je sbírkou básní a krátkých příběhů na nejrůznější témata týkající lidského osudu, je plný psychologických postřehů, humoru, nadhledu a životní moudrosti.

Hlavními centry tvorby perských miniatur byla následující města: Bagdád, Šíráz (Shiraz), Tabríz, Herát a Isfahán (Ispahan). Malířská tradice v nich žila většinou dlouho, nicméně každé z těchto si zažilo svůj vrchol. Mapu můžete pro lepší viditelnost rozkliknout.

Bagdádská škola miniatur, ustavená po rozšíření islámu v oblasti, nebyla příliš výrazná, neboť její styl byl spíše strnulý, primitivní a barevně minimalistický. Později ve 13. s 14. století vznikají dílny v Šírázu, kde je mimo jiné iluminována jedna z mnoha Knih králů, a Tabrízu, kde se díky jeho západní poloze mísily perské vlivy s arménskými a byzantskými. Níže můžete vidět iluminaci Mohamed na Buráku (nebeském oři) během Noční cesty z knihy Historie světa, vytvořenou v roce 1307 v Tabrízu, která prozrazuje jak byzantské (zejm. draperie, strnulost), tak čínské vlivy (zejm. obláčky).

Iluminace Mohamenda na Buráku - mytologickém koni, Tabríz, 1307 — Iluminace Mohamenda na Buráku – nebeském koni, Tabríz, 1307

Lineární (spíše kresba než objem), jemné, detailní a trochu strnulé miniatury se postupně stávají stále živějšími, barevnějšími a složitějšími.

Skutečně vrcholné umění ale přišlo z jiného směru než z tradičních dílen Širázu a Tabrízu, a to z východoperského města Herát (dnes Afghánistán), jehož výtvarná dílna profitovala z toho, že se po jejím založení v první polovině 15. století do ní přesunuli nejlepší malíři z ostatních měst (včetně Širázu a Tabrízu). Zdá se, že právě pestrost různých škol v perských městech a pohyb malířů umožnily mísení stylů a výměnu inspirací, a tím i vznik překrásných a nápaditých miniatur 15. a 16. století, jejichž kresba je velmi vyspělá a které často obsahují i symbolické významy.

Sultán Mohamed: Kůň spícího Rustama odráží útok tygra, detail

Nejslavnějším miniaturistou této vrcholné éry (a asi nejslavnějším vůbec) byl Kamaleddin Behzad (cca. 1450 – cca. 1535), kterého zmiňuje i Orhan Pamuk v knize Jmenuji se Červená. Nás ale zajímá jiný umělec, a to Aqa Mirak (činný 1520 – 1576), o němž hovoří profesor Sérier jako o možném autorovi miniatur, jež zamotají hlavu Adrienovi v Pařížském rekviem. Kvality tohoto miniaturisty můžete posoudit jednak na úvodním obrázku k článku, jednak na miniaturách níže.

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 – 35, detail

Aqa Mirak: Spor dvou bratrů, 1539 - 43 — Aqa Mirak: Spor dvou bratrů, 1539 – 43

Snaha zahrnout do obrazu co nejvíce z interiéru, zahrad i volné krajiny, jak to vidíme výše, je pro perské miniatury typická.

Iluminace od Aka Miraqa, 1532 — Aqa Mirak: iluminace z Knihy králů, cca. 1532

Od druhé poloviny 16. století narůstá na významu dílna v Isfahánu, jejíž styl je jemnější, už zcela oproštěný od čínských vlivů a směřující k jakémusi poetickému realismu.

Od 17. století umění miniatur poněkud stagnovalo. Nejpopulárnější byly portréty a romantické scény. Postupně se v tomto oboru stále víc projevovaly i evropské vlivy – zejména stínování, perspektiva a iluze objemu. Uměním Persie bylo dál výrazně ovlivňováno turecké a mughalské umění.

Evropské výtvarné umění začalo vlivy perských miniatur – zejména jejich živou barevnost, ornamentalitu a plošnost – vstřebávat spolu s dalšími “exotickými” vlivy až na počátku 20. století, už před tím však zaujaly miniatury například francouzského malíře Gustava Moreaua, který perské a mughalské miniatury podrobně studoval ve sbírkách Louvru a inspiroval se jimi ve svých dílech.