Tři králové: Tajemní mudrcové z Východu

Tři králové - katedrála sv. Lazara, Autun, Francie, cca 1130
Gentile da Fabriano, Klanění tří králů, 1423, detail
Gentile da Fabriano, Klanění tří králů, 1423, detail
O třech mudrcích z Východu hovoří Matoušovo evangelium. Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. „Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ (Mt 2,1 – 2) V citátu výše si můžete všimnout, že původní biblický text neudává, že šlo o krále, nezmiňuje jejich jména, věk, národnost ani jejich počet (v různých dobách a regionech se můžeme setkat i se 4, nebo dokonce 12 mudrci). Nebeský úkaz, který mudrce k Betlému dovedl, nazývá evangelium jen prostě “hvězda”. Většinový názor se dnes přiklání k tomu, že mohlo jít o konjunkci Jupiteru a Saturnu, tedy nikoliv o kometu.

Tři mudrcové dávných časů

Mozaika Tří králů v bazilice Sant'Apollinare Nuovo v Raveně, cca 565
Mozaika tří králů v bazilice Sant’Apollinare Nuovo v Raveně, cca 565
Na mozaice z baziliky Sant’ Apollinare Nuovo v Raveně (cca 565) už nacházíme nejen tradiční dary – zlato, myrhu a kadidlo, o nichž píše evangelista Matouš, ale také jména králů, která jim doplnila tradice. Není bez zajímavosti, že v různých částech světa jde o různá jména (např. syrští křesťané je nazývají Larvandad, Gushnasaph a Hormisdas). Na hlavách mají mudrcové, považovaní často pro znalost hvězd za Peršany, frygické čepice a jejich oděv je také perský. Věkem odpovídají třem věkům člověka – mládí, zralosti a stáří. Jejich cestu vede betlémská hvězda.  
Tři králové - katedrála sv. Lazara, Autun, Francie, cca 1130
Sen tří králů, katedrála sv. Lazara, Autun, Francie, cca 1130
Reliéf na sloupové hlavici v katedrále v Autunu (cca 1130) zobrazuje tři krále, jimž anděl ve snu zvěstuje, aby se vydali na cestu do Betléma, a nad hlavami jim září hvězda. Člověk musí obdivovat úspornost, s níž románské umění vměstnalo všechny snící krále (i s korunami) do jediného výjevu.  
Klanění tří králů, katedrála v Autunu, foto Christophe.Finot

Zlato, myrha a kadidlo gotiky

Jak silná byla tradice antického sochařství v Itálii, můžeme vidět na sochách Nicoly Pisana z 13. století. Přestože jde o sochy z vrcholného středověku, perspektivou, realismem, účesy i drapérií vděčí za mnohé starověkým vzorům, které mohl Pisano ve své vlasti vidět na vlastní oči.
Nicola Pisano: Klanění tří králů, reliéf na kazatelně v baptisteriu v Pise, pol. 13.st.
Nicola Pisano: Klanění tří králů, reliéf na kazatelně v baptisteriu v Pise, pol. 13. st.
  Giotto zobrazil krále se svatozářemi jako světce. I jeho králové reprezentují tři věky člověka. Všimněte si plných objemů těl a jejich různého natočení a psychologických výrazů v tvářích, kterými je Giotto proslulý (právě pro tento nový realismus je jeho dílo označováno jako proto-renesance). A taky samozřejmě povedeného velblouda. Asi u Giotta poprvé vidíme hvězdu jako kometu, což je dnes její nejčastější zobrazení. Za Giottova života bylo totiž možné v roce 1305 spatřit Halleyovu kometu, která na Giotta zapůsobila tak, že ji zobrazil i nad betlémským chlévem.
Tři králové - Giotto, 1306
Giotto: Klanění tří králů, 1306
  Jemnější gotickou notou naopak hraje o 120 let mladší oltářní deska Gentilea da Fabriana, zobrazující tři krále s početným doprovodem a mimořádně bohatými rouchy.
Gentile da Fabriano: Klanění tří králů, 142
Gentile da Fabriano: Klanění tří králů, 1423
Prakticky donekonečna se můžeme kochat zajímavými detaily tohoto díla: brokát a šperky, chlapec sundavající ostruhu nejmladšímu králi, ženy zkoumající dary, pohnuté výrazy zúčastněných.  
Stefan Lochner: oltář Klanění tří králů, pol. 15. st.
V kolínské katedrále se nachází oltář Klanění tří králů malíře tzv. měkkého stylu pozdní mezinárodní gotiky Stefana Lochnera.

enesanční záhady

Fra Angelico a Fra Filippo Lippi: Klanění tří králů, pol. 15.st.
Fra Angelico a Fra Filippo Lippi: Klanění tří králů, pol. 15. st.
  Tondo (kulatý formát obrazu oblíbený v Toskánsku) je z většiny dílem mladšího Fra Filippa Lippiho, subtilní Panna Marie by však mohla být namalována ještě Fra Angelicem. Páv symbolizuje věčný život a zmrtvýchvstání a trosky zřejmě konec pohanské doby, nicméně význam polonahých postav v pozadí není jasný. Nikde také nevidíme betlémskou hvězdu – její přítomnost je pouze naznačena v pohledu muže v červeném hledícího vzhůru.   Na Botticelliho malbě vidíme nejen módně oděné renesanční postavy obklopující křehkou Madonu s Ježíškem, ale také kryptoportréty skutečné florenské honorace: především Cosima Medici (král klečící u Panny Marie), jeho syny Piera (král uprostřed v červeném plášti) a Giovanniho (třetí král) a vnuky Giuliana a Lorenza.
Sandro Botticelli: Klanění tří králů, 1475
Sandro Botticelli: Klanění tří králů, 1475
Sandro Botticelli - Klanění tří králů
Sandro Botticelli: Klanění tří králů, detail
 
Sandro Botticelli – autoportrét
Umělec si nenechal ujít příležitost zobrazit ve výjevu i sám sebe – s hrdým pohledem upřeným na diváka.        
Hieronymus Bosch – Tři králové, celek, 1485-1500
Oltářní deska Hieronyma Bosche, k vidění v Madridu. Oděv, dary a koruny králů jsou naplněny významy odkazujícími ke Kristovu budoucímu utrpení (obětování Izáka, trní). Z chléva vykukují podivné postavy – snad nepravý mesiáš, možná cosi úplně jiného – inu, Bosch, znáte to…
Hieronymus Bosch: oltář Klanění tří králů, střední panel, detail, 1485 - 1500
Hieronymus Bosch: oltář Klanění tří králů, střední panel, detail
  Madona na Leonardově nedokončeném Klanění tří králů nesedí v chlévě, ale ve volné krajině, před palmovým stromem. Palma symbolizovala v antice vítězství, v křesťanství mučednickou smrt (a Kristus je spojením obojího) a objevuje se i v Písni písní, jejíž verše bývají mimo jiné interpretovány jako prefigurace Panny Marie.
Leonardo da vInci - Klanění tří králů, 1480
Leonardo da Vinci: Klanění tří králů, 1480
V pozadí vidíme opět trosky a také jakýsi souboj jezdců. Králové se pokorně sklánějí před Jezulátkem. Zcela vpravo se pak na obraze možná nachází Leonardův autoportrét. Nestálý Leonardo zanechal toto dílo nedokončené ve Florencii, když dostal zajímavější zakázky v Miláně.  
Giorgione - Tři mudrcové, cca. 1505
Giorgione: Tři mudrcové, cca. 1505
Možná sem patří, možná ne… Další tajemná renesanční malba je dílem předčasně zesnulého benátského mistra Giorgioneho. Obraz si objednal Tadeo Contarini, obchodník zajímající se živě o okultismus a alchymii. Výklady, co na malbě vidíme, se různí. Od výkladu, že jde o tři mudrce z Východu, které známe z Matoušova evangelia, se spíše ustupuje. Možná jde o tři věky člověka – mládí, zralost a stáří. Možná o filosofy: stařec je Aristotelés či Platón, jehož moudrost byla zprostředkována Evropě arabskými učenci, symbolizovanými mužem uprostřed – Avicennou či Averroem. Mladík by pak byl učencem renesančním. Případně se může jednat o Pythagora a jeho učitele. Nebo o personifikace tří abrahámských náboženství (judaismus, křesťanství a islám) či o ztělesnění antiky, středověku a renesance. Také jeskyně, do níž hledí mladý muž, nemá jasný význam – je připomínkou Platónovy jeskyně, Kristova hrobu, temnoty, nebo něčeho docela jiného?  
Tintoretto - Klanění tří králů, 1582
Tintoretto: Klanění tří králů, 1582
Tintorettovo rozpohybované mnohafigurové zobrazení zahrnuje podobně jako Boschův obraz i krále tmavé pleti. Králové různých “ras” měli být zkratkou pro různé části světa a různé lidské civilizace, jednotné před tváří Krista – většinou šlo o Evropu, Asii a Afriku. Z toho vycházely i pokusy o zachycení “exotického” oděvu odpovídající vědomostem a představám jednotlivých malířů.
Tintoretto: Klanění tří králů, detail

Jas a stíny baroka

Nesmírně výkonný Peter Paul Rubens zpracoval tento námět hned několikrát (dílna jistě pomohla…), takže různé varianty jeho Tří králů můžete vidět v Madridu, v Cambridgi i Antverpách; mnou vybraná verze visí ve francouzském Lyonu a zvolila jsem ji kvůli překrásným postavám impozantního maurského krále, dojatých starců, roztomilého dítka a líbezné Marie.
Rubens - Klanění tří králů, cca. 1618
Peter Paul Rubens: Klanění tří králů, cca. 1618
Klanění tří králů - Rubens, detail
Peter Paul Rubens: Klanění tří králů, detail
  Zvláštně slavnostní směs melancholie a pokory dýchá z posledního díla v této galerii – tentokrát od Rembrandta.
Rembrandt van Rijn - Klanění tří králů
Rembrandt van Rijn: Klanění tří králů
 

Titian a předvánoční Vídeň

Titian, Danae, 1545
Titian, Danae, 1545
Titian, Danae, 1545

Kombinace starých mistrů, vánočních trhů a útulných kaváren je neodolatelná. Co to je „benátská škola“? Proč se na ni vypravit do Vídně? A čím vším mě Titianova výstava překvapila? To všechno se dozvíte v článku.

titian tizian bella donna
Titian, Mladá žena při toaletě, 1515, Louvre

 

Krása střední Evropy tkví mimo jiné v tom, že se můžete v pátek odpoledne rozhodnout jet z jedné metropole do druhé, v sobotu ráno vyrazit a ten samý den odpoledne tam být. A přesně to jsem udělala, když jsem si uvědomila, že nutně potřebuji vidět výstavu „Titianův pohled na ženy: Krása – láska – poezie“ v Kunsthistorisches Museum Vienna (trvá až do 16.1.2022).

Pondělí po mé návštěvě byl v Rakousku vyhlášen lockdown, ale řadu děl můžete vidět i on-line a mnoho jich je ve stálé expozici. Cestou k muzeu mě neminulo prodírání se davy protestujících proti očkování a lockdownu, o to radostněji jsem pak zaplula do muzea, kde jsem po výstavě stihla zhlédnout i pár vybraných kousků stálé expozice.

Titian výstava

 

Samotná výstava je rozsáhlá a zahrnuje opravdu velké množství nádherných děl benátské školy s důrazem na Titiana. Kromě něj tam uvidíte i Giovanniho Belliniho, Veronese, Tintoretta, Giorgione a další mistry. Už jen kvůli nim se vyplatí ji vidět, vídeňskému Muzeu umění se podařilo získat řadu úžasných zápůjček z celého světa.

Giovanni Bellini, Mladá žena se zrcadlem, 1515
Giovanni Bellini, Mladá žena se zrcadlem, 1515

 

Pro benátskou školu je typická jemná živá barevnost, idealizace modelu, plošnost (na rozdíl od hmotných, sošných maleb třeba z Říma) a takový zvláštní poetický „opar“ či „závoj“.

Kurátorka Sylvia Ferino-Pagden a její kolegyně dělí plátna do mnoha tematických okruhů: belle donne, portréty párů, vyobrazení „hrdinek“: Lukrécie, Judita, Zuzana, Salomé…, ženy s odhalenými ňadry, portréty humanistů, kteří psali o ženách, benátské básnířky a spisovatelky, jež se k tématu žen vyjadřovaly, zub a antické scény s Venuší a dalšími ženskými protagonistkami. Tyto okruhy však spolu „hovoří“ méně, než bych čekala – díla by si zasloužila výraznější linku a propojení, takto se zdá, že hlavním spojujícím prvkem jednotlivých částí jsou prostě „ženy“, ale to je téma tak široké, že samo nedokáže dát výstavě jeden silný „příběh“. Navzdory názvu se o Titianově vizi žen mnoho nedozvíme. Jako nejslabší část expozice vnímám portréty párů – obsahuje jen málo obrazů, navíc slabší kvality, které do zbytku příliš nezapadají, nebo by potřebovaly doplnit širší kontext (jak se dohadovaly sňatky, jaký byl manželský život Benátčanek, jak byly ženy materiálně zajištěny – a jsou-li na těch obrazech spíše kurtizány, jak se spekuluje, tak informace o jejich společenské pozici).

Palma il Vecchio
Palma il Vecchio

 

Přiznám se, že pro mě největším lákadlem byly portréty „belle donne“. V 16. století, o němž je tu řeč, se v bohatých Benátkách objevuje tento nový typ portrétu: krásná mladá žena, většinou při toaletě (česání, nanášení parfému), nejde o světici, antickou hrdinku ani konkrétní osobu (alespoň většinou), ale o jakýsi poetický portrét ženského ideálu. Belle donne. Jaký ten ideál byl? Jemná světlá pleť, světlé vlasy, drobné jemné rysy, plné tvary, něha v očích, nevinnost se snoubí se smyslností. Ty obrazy jsou krásné, ať už jejich modely byly budoucí nevěsty, jak z určitých náznaků soudí popisky na výstavě, nebo kurtizány (což se většinou předpokládalo a mně to přijde o trošku pravděpodobnější). Mě osobně na těchto malbách přitahuje jejich intimní atmosféra, ponoření žen do jejich nitra, jejich soustředění a živě působící oduševnělé tváře. Obrazy nás ale rozhodně nenechávají na pochybách, že jde o ideál velmi pasivní, určený pro „kochání se“, ideál ženy jako krásného objektu.

Tizian, 1510-14, Violante
Titian, Violanta, 1510-14
Titzan
Violanta, detail
Violanta, detail – fialka

 

Bylo skvělé, že kurátorky doplnily díla dobovými artefakty, které jako by se skutečně zhmotnily z obrazů: hřebeny, skříňky, flakonky, šperky. Rovněž publikace o módě, ženách a péči o tělo vytištěné v době, kdy knihtisk v Benátkách jen kvetl, se s belle donne dobře doplňovaly.

Lorenzo Lotto, Dáma jako Lukrécie, 1530-33
Lorenzo Lotto, Dáma jako Lukrécie, 1530-33

 

Dáma jako Lukrécie, detail šperku a šatů

 

Potěšilo by mě, kdyby výstava komentovala i zkrášlování a samotný ideál krásy té doby, protože téma idealizace a nedostižnosti ideálu krásy zůstává stále aktuální. Debatujeme o úpravách vzhledu a úpravách zobrazení (make-up, plastické operace, manipulace s fotografiemi…), ale tyto techniky jsou staré jako zobrazování samo. Všechny belle donne mají evidentně upravené obočí, jsou určitě nalíčené a často mají zesvětlené vlasy nebo příčesky, navíc to, jak je jedna druhé podobná, svědčí o tom, že i malíř asi trochu pomohl (těžko by měly všechny ženy v Benátkách 16. století stejnou postavu, že). Výstava se tohoto tématu jen dotkne, a to u portrétu Isabella d´Este, zde na obraze ve svých krásných 65 😉, dál ale tuto linku nerozvádí.

Titian, Isabella d´Este, 1534-36
Titian, Isabella d´Este, 1534-36

 

Obdobně bych si ráda přečetla i nějaký rozbor toho, proč byla v renesančních Benátkách (nebo Itálii obecně) tak populární tragická postava antické Lukrécie jako symbol ctnosti a čím tehdy její příběh tolik rezonoval. Lukrécii na výstavě najdete v hned v několika provedeních a je skvělé, že můžeme srovnat její různá ztvárnění, z nichž každé pojímá její psychologii trochu jinak.

Veronese, Lukrécia, 1580-83
Veronese, Lukrécie, 1580-83

 

Části věnované hrdinkám však z mého pohledu dominuje jiná žena: křehká Zuzana a starci od Tintoretta, která je ve Vídni „doma“.

Tintoretto, Zuzana a starci, 1555-56
Tintoretto, Zuzana a starci, 1555-56

 

Velmi na mě zapůsobila část věnovaná benátským básnířkám a spisovatelkám a jejich příspěvkům k tehdejší debatě o ženách: znáte to, takové ty plodné debaty, jestli byl větší hříšník Adam, nebo Eva, jestli jsou ženy zdrojem pozemské špatnosti, jestli jsou podřadné, jestli se dá vůbec na ženách najít něco pozitivního, nebo to jejich povaha nepřipouští atd. atd.

Vzdělané ženy jako Isotta Nogarola nebo Cassandra Fedele dokázaly velmi přesvědčivě oponovat těm svým současníkům, kteří hodnotu žen ve svých spisech snižovali. Působivé také je, že benátské autorky pocházely z různých kruhů: šlo o počestné ženy i vzdělané kurtizány.

Cassandra Fedele
Cassandra Fedele

 

Zatímco muži-humanisté jsou na výstavě reprezentováni i velmi kvalitními portréty, u žen humanistek se musíme spokojit s méně kvalitními malbami a grafikami. Výborně fungují citáty benátských autorek na téma rovnosti žen a mužů. Domnívám se, že tyto „spory o ženy“ a přínos benátských intelektuálek by mohly být na výstavě mnohem více zdůrazněny, třeba jejich uvedením hned na začátku a vytvořením tak určité opozice k belle donne, neboť toto byly skutečné ženy s mnohem pestřejšími kvalitami než jen schopnost smyslně nanášet parfém na své zlaté vlasy. „Belle donne“ jsou ideál, jsou krásné a „dobré“ (protože krása fyzická slouží v tehdejším umění jako “zkratka” pro krásu duše). Jsou zkrátka Titianovou poklonou ženství. Avšak malovanou pro požitek mužských očí. Jejich vnitřní život nikoho nezajímá. Dbají o svůj vzhled – zrcadla, hřebeny, parfémy. Ve světě, kde je žena vnímána primárně takto – jako ozdoba a smyslné „pokoukáníčko“ – je pozice jiných žen (třeba těch, které argumentují, že i ženy by měly mít možnost se vzdělávat) v něčem náročnější než tam, kde existuje těch ideálů více a jsou pestřejší.

Alesandro Bonvicino, Tullia d´Aragona
Alesandro Bonvicino, Tullia d´Aragona

 

Kdybyste se chtěli dozvědět o italských autorskách té doby něco více, tady jsou odkazy na spisovatelky, o nichž výstava hovoří:

Isotta Nogarola,

Cassandra Fedele,

Veronica Gambara,

Tullia d´Aragona,

Veronica Franco,

Gaspara Stampa,

Moderatta Fonte

Lucrazia Marinella

Correggio, Veronica Gambara, 1517-1518, tento obraz na výstavě není

 

Celkově bych ocenila, kdyby výstava více osvětlovala život benátských žen (klidně i jen té horní vrstvy, těch, co se na jejich nahá ramena už po staletí díváme): jejich vzdělání, věk, kdy se vdávaly, koho si braly, jak byly zajištěné (věno, vdovské věno, dědění, jitřní dar), jak moc byly závislé na mužské části rodiny a co to pro jejich život znamenalo, jak vychovávaly děti…

Antické torzo Afrodity, 2.-1. st. př.n.l.
Antické torzo Afrodity, 2.-1. st. př.n.l., Vídeň

 

Velice mě zaujalo srovnání maleb s antickými náměty (převážně Venuše a její eskapády) s antickými torzy, která jsou v expozici přímo vystavená. Jednak jsou ta torza skutečně nádherná, s drapérií tak jemnou, že to snad ani nemůže být kámen, jednak je na nich hezky vidět, jak se renesanční ideál ženského těla inspiroval právě antickými sochami. Část s antickými výjevy je mimořádně silná: zahrnuje velká slavná plátna od Titiana, Tintoretta i dalších malířů. Vyzdvihla bych zejména Pastýře a Nymfu od Titiana pro neotřelou barevnost, expresivnost, tajemství a znepokojivou atmosféru.

Titian, Nymfa a pastýř, 1570-75
Titian, Nymfa a pastýř, 1570-75

 

Vídeň

Čím mi ještě Vídeň zvedla náladu?

 

Ringstrasse – vnitřní okruh nejvýznamnějších staveb vytvořený na konci 19. století na místě zbořených hradeb, který usnadňuje orientaci a láká k dlouhé procházce po pamětihodnostech.

Mariahilferstrasse – široká nákupní třída vedoucí přímo k Muzeu umění, kterou nedávno uzavřeli pro auta a tím jí daly zcela nový rozměr.

 

Museumsquartier, Vídeň
Výzdoba v Museumquartier

Museumsquartier – místo, kde to žije expozicemi, kavárnami, hudbou a uměním na každém čtverečním metru.

Kavárny s dlouhou tradicí – omšelé, útulné, s výtečnými číšníky, skvělou kávou a tu lepšími, tu obyčejnějšími zákusky; kdo má štěstí, usedne i v nějaké s živou hudbou.

Vánoční trhy bez davů.

Místy vkusná vánoční výzdoba.

 

 

Kouzlo perských miniatur

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 - 35
Aqa Mirak: Odpočívající princ, cca 1530

Tajemné album perských miniatur hraje v Pařížském rekviem velmi důležitou roli, proto jsem se rozhodla vám přiblížit toto prastaré umění v samostatném článku (bez spoilerů 😉 ).

Perské miniatury jsou malované jemnými štětci na papíře, vynálezu, který se dostal do Persie z Číny už v 8. století n.l. Tyto miniatury zahrnují jak iluminace knih, tak samostatné listy řazené do alb. Umění miniatur se ve středověké Persii vyvíjelo nejvýrazněji od 13. do 16. století, přičemž za vrcholnou je považována tvorba 15. a 16. století. S miniaturisty pěstující tuto tradici se však můžeme setkat i dnes.

Perské miniatury se vyznačují snahou o realističnost, jasnými barvami, někdy doplněnými zlatem a stříbrem, velkým množstvím detailů skládaných do složitých scén a zvláštním druhem perspektivy tvořené řazením jednotlivých plánů za sebou jako divadelní kulisy.

mir_sayyid_ali_2-1
Palácová scéna, cca. 1540

 

Palácová scéna, detail
Palácová scéna, detail

 

mir_sayyid_ali_d1
Palácová scéna, detail

 

Značný pozitivní vliv na vznik a rozvoj malby miniatur měla zpočátku čínská kultura, částečně zprostředkovaná obchodním stykem, částečně mongolskými dobyvateli. Z čínského prostředí čerpali raní miniaturisté styl i náměty.

Bahram Gur zabíjí draka, Kniha králů, 1371, čínská inspirace
Bahram Gur zabíjí draka, Kniha králů, 1371, čínská inspirace

 

Významná byla pro rozkvět tohoto umění také obliba poezie, kterou miniatury nejčastěji ilustrovaly. Jedna z nejdůležitějších knih, kterou tyto iluminace často doplňovaly a která je tedy s náměty miniatur úzce spojená, je Kniha králů (Shahnameh) sepsaná perským básníkem Firdausím (Ferdowsim) na přelomu 10. a 11. století. Ta obsahuje směs historických a legendárních hrdinských příběhů o perských králích od stvoření světa do počátku arabské nadvlády v 7. století. Asi si dovedete představit, že takové dílo poskytovalo miniaturistům nesčetně podnětů – války, romance, dobrodružství.

Kamaleddin Behzad: Bitva vojevůdce Tamerlána (Timura), 1515
Kamaleddin Behzad: Bitva vojevůdce Tamerlána (Timura), 1515, detail

 

perské miniatury
Khusraw objevuje koupající se Širín, 1548

 

Perská středověká literatura je nesmírně bohatá, takže by bylo možné zmínit řadu dalších děl (převážně poezie), která inspirovala miniaturisty, já se však omezím na díla básníka Sa’dího (Saadiho) Bústán a Gulistán. Zejména Gulistán (Růžový sad), sepsaný v roce 1258, si získal u čtenářů obrovskou popularitu. Je označován za nejvlivnější dílo perské literatury a šlo o první perskou knihu přeloženou do evropského jazyka (francouzštiny v 17. století). Gulistán je sbírkou básní a krátkých příběhů na nejrůznější témata týkající lidského osudu, je plný psychologických postřehů, humoru, nadhledu a životní moudrosti.

Hlavními centry tvorby perských miniatur byla následující města: Bagdád, Šíráz (Shiraz), Tabríz, Herát a Isfahán (Ispahan). Malířská tradice v nich žila většinou dlouho, nicméně každé z těchto si zažilo svůj vrchol. Mapu můžete pro lepší viditelnost rozkliknout.

Persie do r. 1722
Persie do r. 1722

 

Dnešní Írán
Dnešní Írán

 

Bagdádská škola miniatur, ustavená po rozšíření islámu v oblasti, nebyla příliš výrazná, neboť její styl byl spíše strnulý, primitivní a barevně minimalistický. Později ve 13. s 14. století vznikají dílny v Šírázu, kde je mimo jiné iluminována jedna z mnoha Knih králů, a Tabrízu, kde se díky jeho západní poloze mísily perské vlivy s arménskými a byzantskými. Níže můžete vidět iluminaci Mohamed na Buráku (nebeském oři) během Noční cesty z knihy Historie světa, vytvořenou v roce 1307 v Tabrízu, která prozrazuje jak byzantské (zejm. draperie, strnulost), tak čínské vlivy (zejm. obláčky).

Iluminace Mohamenda na Buráku - mytologickém koni, Tabríz, 1307
Iluminace Mohamenda na Buráku – nebeském koni, Tabríz, 1307

 

Lineární (spíše kresba než objem), jemné, detailní a trochu strnulé miniatury se postupně stávají stále živějšími, barevnějšími a složitějšími.

Skutečně vrcholné umění ale přišlo z jiného směru než z tradičních dílen Širázu a Tabrízu, a to z východoperského města Herát (dnes Afghánistán), jehož výtvarná dílna profitovala z toho, že se po jejím založení v první polovině 15. století do ní přesunuli nejlepší malíři z ostatních měst (včetně Širázu a Tabrízu). Zdá se, že právě pestrost různých škol v perských městech a pohyb malířů umožnily mísení stylů a výměnu inspirací, a tím i vznik překrásných a nápaditých miniatur 15. a 16. století, jejichž kresba je velmi vyspělá a které často obsahují i symbolické významy.

perské miniatury
Sultán Mohamed: Kůň spícího Rustama odráží útok tygra, 1515-1520

 

detail
Sultán Mohamed: Kůň spícího Rustama odráží útok tygra, detail

 

Žena s květinami, detail, cca. 1575
Žena s květinami, detail, cca. 1575

 

Nejslavnějším miniaturistou této vrcholné éry (a asi nejslavnějším vůbec) byl Kamaleddin Behzad (cca. 1450 – cca. 1535), kterého zmiňuje i Orhan Pamuk v knize Jmenuji se Červená. Nás ale zajímá jiný umělec, a to Aqa Mirak (činný 1520 – 1576), o němž hovoří profesor Sérier jako o možném autorovi miniatur, jež zamotají hlavu Adrienovi v Pařížském rekviem. Kvality tohoto miniaturisty můžete posoudit jednak na úvodním obrázku k článku, jednak na miniaturách níže.

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 - 35
Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 – 35

 

Aka Mirak: Kniha králů, cca 1525 – 35, detail

 

Aqa Mirak: Spor dvou bratrů, 1539 - 43
Aqa Mirak: Spor dvou bratrů, 1539 – 43

 

Snaha zahrnout do obrazu co nejvíce z interiéru, zahrad i volné krajiny, jak to vidíme výše, je pro perské miniatury typická.

Iluminace od Aka Miraqa, 1532
Aqa Mirak: iluminace z Knihy králů, cca. 1532

 

Od druhé poloviny 16. století narůstá na významu dílna v Isfahánu, jejíž styl je jemnější, už zcela oproštěný od čínských vlivů a směřující k jakémusi poetickému realismu.

Ptačí sněm, iluminace z Isfahánu, 1600
Ptačí sněm, iluminace z Isfahánu, 1600

 

Ptačí sněm, detail
Ptačí sněm, detail

 

Ptačí sněm, detail
Ptačí sněm, detail

 

Ptačí sněm, detail
Ptačí sněm, detail

 

Od 17. století umění miniatur poněkud stagnovalo. Nejpopulárnější byly portréty a romantické scény. Postupně se v tomto oboru stále víc projevovaly i evropské vlivy – zejména stínování, perspektiva a iluze objemu. Uměním Persie bylo dál výrazně ovlivňováno turecké a mughalské umění.

Evropské výtvarné umění začalo vlivy perských miniatur – zejména jejich živou barevnost, ornamentalitu a plošnost – vstřebávat spolu s dalšími “exotickými” vlivy až na počátku 20. století, už před tím však zaujaly miniatury například francouzského malíře Gustava Moreaua, který perské a mughalské miniatury podrobně studoval ve sbírkách Louvru a inspiroval se jimi ve svých dílech.

Gustave Moreau: Perský básník, 1886
Gustave Moreau: Perský básník, 1886

 

Galerie perských miniatur zde.

Zdroje:

http://www.iranchamber.com/art/articles/history_iranian_miniature.php

http://www.iranreview.org/content/Documents/Persian_Miniature.htm

http://mongolschinaandthesilkroad.blogspot.cz/2010/10/epic-of-persian-kings-art-of-ferdowsis.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Persian_miniature

 

Nejkrásnější klanění pastýřů napříč staletími

Tak dlouho jsem se rozhodovala, kterým obrazem doplnit své přání krásných a poklidných svátků, až jsem si uvědomila, že jich sem musím umístit vícero. Ať jejich světlo prozáří i váš advent.

Mistr Vyšebrodského oltáře - Narození Páně, cca 1350
Mistr Vyšebrodského oltáře – Narození Páně, cca 1350

Madona něžně líbá své dítě, tak jako to vídáme na byzantských ikonách “Glykofilúsách”, zatímco sv. Josef a porodní bába připravují koupel. Pastýřům zvěstuje anděl radostnou zvěst. Klečící mecenáš je Petr I. z Rožmberka.

 

Mistr Třeboňského oltáře - Adorace Krista z Hluboké, cca 1380
Mistr Třeboňského oltáře – Adorace Krista z Hluboké, cca 1380

Nový způsob, jak zobrazovat narození Páně s Madonou klečící v modlitbě nad dítětem, často prostovlasou a s modrým pláštěm, je na konci 14. století inspirován viděním sv. Brigitty Švédské. Roztomilým detailem jsou ptáčci na střeše a stromech.

 

Hugo van der Goes: Portinary Triptych - Adorace Krista, cca 1470
Hugo van der Goes: Portinary Triptych – Adorace Krista, cca 1470

Zaalpská pozdní gotika si libovala v symbolech, nejdrobnějších detailech a velmi subtilních postavách. Svět i nebeští obyvatelé jsou na plátně Hugo van der Goese rozděleni na jednotlivé skupiny (dokonce i barevně) a společně se klaní Kristu, který je symbolicky spojuje.

 

Piero della Francesca: Narození Páně, 1470 -5
Piero della Francesca: Narození Páně, 1470 -5

Oproti tomu raná renesance ve stejné době v Itálii je sošná, důstojná a usiluje především o zobrazení objemů. Skupina andělů s Pannou Marií a Ježíškem je oddělena barevně od zbytku postav nebesky modrou barvou.

 

Giorgione: Klanění pastýřů, cca 1505
Giorgione: Klanění pastýřů, cca 1505

Giorgione a jeho jakoby v oparu zahalená scéna vroucné modlitby.

 

Corregio: Klanění pastýřů neboli Svatá noc, 1530
Corregio: Klanění pastýřů neboli Svatá noc, 1530

Corregiovo oslnivě jasně zářící dítě insirovalo řadu epigonů. Pastýř takřka vystupuje z obrazu k nám, tak usilivně se nás snaží malíř vtáhnout do děje.

 

Caravaggio: Klanění pastýřů, 1609
Caravaggio: Klanění pastýřů, 1609

Pro mě asi nekrásnější klanění pastýřů. Něžné, intimní, tajemně nedokončené, prosté, dojemné.

 

El Greco: Klanění pastýřů, 1612
El Greco: Klanění pastýřů, 1612

El Greco a jeho divoký styl směřující vysoko a hluboko, jasný, excentrický, zářivě barevný, a přitom obřadný.

Lilie mezi trním – krása gotických Madon

Madona ze Šternberka, konec 14. st.
Michelská Madona, před 1350
Michelská Madona, před 1350

Umělci vrcholné gotiky usilovali mimo jiné o zpodobnění vnitřní krásy Matky Boží s dítětem skrze jejich krásu fyzickou. Tomuto jejich úsilí dnes vděčíme za jedny z nejkrásnějších děl českého duchovního umění vůbec.

Madona mostecká, před 1350
Madona mostecká, před 1350

 

Madona z Bečova u Mostu, 60. léta 14. st.
Madona z Bečova u Mostu, 60. léta 14. st.

 

Madona z Veveří, kol. 1350
Madona z Veveří, kol. 1350

 

Madona z Jihlavy, zv. Zlatá, 50. léta 14. st.
Madona z Jihlavy, zv. Zlatá, 50. léta 14. st.

 

Madona ze Skarbimierze (Polsko), 2. pol. 14.st.
Madona ze Skarbimierze (Polsko), 2. pol. 14.st.

 

Roudnická Madona, 80. léta 14. st.
Roudnická Madona, 80. léta 14. st.

 

Krumlovská Madona, konec 14. st.
Krumlovská Madona, konec 14. st.

 

Madona ze Suchdolu nad Lužnicí, kol. 1400
Madona ze Suchdolu nad Lužnicí, kol. 1400

 

Plzeňská Madona, konec 14. st.
Plzeňská Madona, konec 14. st.

 

Madona ze Šternberka, konec 14. st.
Madona ze Šternberka, konec 14. st.

 

Cholinská Madona, 1. pol. 15. st.
Cholinská Madona, 1. pol. 15. st.

 

 

 

Zdroje fotografií:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Michelsk%C3%A1_madona.jpg

http://www.ngprague.cz/objekt-detail/klaster-sv-anezky-ceske/

http://grafika01.rajce.idnes.cz/stredovek_2/?order=create&src=0

http://www.npu.cz/pro-navstevniky/exponat-tydne/news/10048-exponat-tydne-madona-z-becova-u-mostu-60-leta-14-stoleti/

http://pamatky.bcb.cz/clanky/Byvale-diecezni-muzeum-v-Ceskych-Budejovicich.html

http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Ottova%20-%20socharstvi%20doby%20lucemburku/slides/05%20Madona%20z%20Jihlavy,%20zv.%20zlata,%2050.%20leta%2014.%20stol.html

http://vencisak.blog.cz/1404/goticke-madony-na-lvu

http://www.ceskenoviny.cz/tema/index_img.php?id=161150

http://tisk.cirkev.cz/z-domova/restaurovani-cholinske-madony-bylo-dokonceno/

http://www.nockostelu.cz/index.php?pg=ecard&RokNK=2013

http://athena.zcu.cz/kurzy/dum1/000/HTML/64/

http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Ottova%20-%20socharstvi%20doby%20lucemburku/slides/34%20Madona%20ze%20Sternberka,%2090.%20leta%2014.%20stol..html

http://www.turistika.cz/fotogalerie/82977/olomouc-sternberska-madona-klenot-expozice-arcidiecezniho-muzea

Svět knižních iluminací aneb Nic není nemožné

Rytíř bojující se šnekem, středověká iluminace.
Bacha na šneky!

Nic není tak vulgární, bizarní či potrhlé, aby to nemohlo být zvěčněno v knize. Tady je to nejlepší z mé sbírky. Knižní iluminace z různých dob a míst, nejmladší je z 16. století, převažuje 14. století. Enjoy.

Kejklíři, iluminace

Vzdělání pro všechny!

Vzdělání pro všechny!

Bez hlav

Bez hlav

Visící voják – 1250

Visící voják - 1250

Šneci jsou nejhorší, co může rytíře potkat…

Ne! Ten šnek ho vážně porazil!

Iluminace

Jeptišky, znáte to…

Jeptišky jim fakt přerůstají přes hlavu…

Klášterní baseball

Klášterní baseball

Vysvětlovat chlapům geometrii je jako… no, jako vysvětlovat chlapům geometrii!

Klíče od sklepa

 

Bacha na gryfy

Bacha na gryfy

Rozkoš

Rozkoš

Tady jsem fakt nevím, na co se dívám…

Tady jsem fakt zmatená...

Zato tady vím přesně, o co se jedná – to je prosím hodně explicitní metafora v pozadí.

 

Každý máme potřeby…

Každý máme potřeby...

Nakreslit slona je fakt těžký.

Zkoušeli jste někdy nakreslit slona?! Je to fakt těžký.

Šneci, zajíci. Teď už mě nic nepřekvapí.

Šneci, zajíci. Teď už mě nic nepřekvapí.

Jízda

Jízda

Ano, horší než šneci jsou jen ti zákeřní zajíci.

Ano, horší než šneci jsou jen zajíci.

Dinner is magic

Kuchařka o jednorožcích. Vygooglete si to, opravdová středověká kuchařka s recepty na smyšlená i skutečná zvířata.

Kuchařka o jednorožcích. Vygooglete si to, opravdová středověká kuchařka s recepty na smyšlená i skutečná zvířata. Dinner is magic.

Humor jak ze základní školy…

 

Potápěč

Konrad Kyeser, Bellifortis, Bavaria 1459 København

Turbokočička a turboptáček, 16. století.

Turbokočička a turboptáček, 16. století.

Od sousedů: Mechanické sloní hodiny, které se posouvají po půlhodinách, arabský rukopis 1315 (Al Džazarí).

Od sousedů: Mechanické sloní hodiny, které se posouvají po půlhodinách, arabský rukopis 1315 (Al Džazarí).