V tomto článku vám představím jednu z tvůrčích osobností, které zasedly v porotě fotografické soutěže Moje Paříž / Moje 19. století, a to českou ilustrátorku a komiksovou autorku Štěpánku Jislovou.
Hoarder’s Heart: “Někdo hromadí věci, a zda-li jsou zbytečné, záleží jen na úhlu pohledu. A pak se občas stane, že si takhle nasyslí i jiného člověka.”
Štěpánka Jislová
(*1992)
Stavebním kamenem Štěpánčiných prací je příběh a různé způsoby jeho vyprávění, byť styl i techniky, které používá, se střídají – ať už jde o malbu, kresbu nebo různé varianty počítačové postprodukce.
Štěpánka Jislová
Štěpánka své komiksy nejčastěji staví na úlomcích legend a pověstí, pro které uplatňuje nová pravidla a hledá neobvyklá prostředí. Drží se stylu vyprávění evropského mainstreamu s klasicky vystavěným, srozumitelným příběhem a popisnou kresbou. Patří do tzv. Generace 2.0., tedy skupiny mladých českých autorů, kteří často publikují na internetu.
Z komiksové scény se ráda nechává motivovat zručností Jiřího Gruse a inspirativní jsou pro ni hlavně zahraniční alba jako Jean-Loup nebo Beautiful Darkness.
Mimo komiksové a ilustrační práce se věnuje herním konceptům, komiksovým stripům, obálkám knih, návrhům potisků oblečení a tetování. Společně s Terezou Drahoňovskou vede českou pobočku komiksové komunity Laydeez Do Comics.
Succession, poslední stránka z krátkého komiksu Následnictví a o jednom kmenu, který skrz podivný rituál hledá nového vůdce.
K vydání se připravuje její autorské komiksové album s názvem Klášter Nejsvětějšího srdce, které vypráví o obyvatelích kláštera ztraceného uprostřed toxické mlhy v postapoklyptickém světě. Na podzim 2016 jí vyšel v Mladé frontě jeden z dílů edice Češi podle scénáře Pavla Kosatíka v komiksové formě, a to díl pojednávající o Mnichovské dohodě s názvem Jak Beneš ustoupil Hitlerovi.
Looking for Trouble
“Mimo komiksy se také snažím o tradiční psaní, aktuální příběh se točí kolem sourozenců zapletených do odboje proti kolonizační nadvládě.”
Homewrecker: “O zodpovědnosti kterou máme jednak za sebe, jednak za druhé.”
Ke Štěpánčiným nejčerstvějším výstavním počinům patří výstava Modrá sezóna v bistru Proti Proudu, která sestává ze série ilustrací a úryvků z internetové komunikace. Cílem projektu bylo prozkoumat co, jak, komu a proč říkáme, jaký má zkratkovité vyjadřování smysl a jak se mění naše psané vyjadřování v závislosti na druhé osobě v rozhovoru.
The Unsavvy Means of Good Intentions, ilustrace z cyklu Modrá sezóna,
“Jedná se o sérii dvaceti ilustrací, které odrážejí všechny evergreeny lidské existence, je doplněna o autentické úryvky internetové komunikace. K této ovšem žádný text nepatří – člověk v depresích, byť obklopen přáteli, má tendenci se odstřihnout od společnosti, nebrat telefony, neodpovídat na zprávy. Příliš prudké, byť dobře míněné pokusy dostat jej z jeho asociálního stavu na něj můžou mít vyloženě negativní dopad.”
Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, cca 1371, detail
Osobnost římského císaře a českého krále si letos připomínáme řadou akcí, výstav a článků. 700-leté výročí je zkrátka dobrá příležitost ponořit se do tak zajímavé doby, jakou doba Karlova rozhodně byla. Třeba i v oblasti módy. Ano, v tomto článku se podrobněji podíváme na období, které bylo v předchozíchčláncích o módě zmíněno jen okrajově, na dobu od poloviny 14. století zhruba do jeho konce.
Zatímco první polovina 14. století se nesla ve znamení spíše volných řasených oděvů, doba Karla IV. si libovala u mužů i u žen v těsném střihu. Volné dlouhé oděvy byly vyhrazeny pro slavnostní příležitosti.
Přehled vývoje oděvu v druhé polovině 14. st., vytvořený v 19. století
Nadále jsou v módě živé, divoké barvy a jejich kontrastní kombinace včetně mi-parti (oděvu z dvou jinak barevných částí vertikálně děleného) – o barvách a materiálech více zde.
Mužský a ženský oděv, pol. 14. st.
Vypasované mužské kabátce (cotehardie, cotte, jupon) měly přiléhavé rukávy (od lokte dolů často zdobené řadou knoflíků) a vpředu zpravidla zapínání a mohly být šité z vícebarevných částí. K těsným rukávům se připínaly či přišívaly pachy, které však po polovině století postupně vycházejí z módy (nejdřív samozřejmě u vyšších vrstev).
Cotehardie s mi-parti, cca 1380
Pod cotehardie se oblékala vesta s úzkými rukávy, k jejíž spodní části se připevňovaly nohavice, na cotehardie bylo naopak zvykem obléci kolovou kápi, často s ozdobnými lemy (např. vykrajovanými).
Cotehardie s pachy a s opaskem, kápě s ozdobným lemem, úzké ženské šaty s oválným výstřihem, kadeřené vlasy, špičaté boty
Kápě
Od druhé poloviny 14. století se spodní vesta začíná vycpávat a prošívat tak, aby vznikla silueta s co nejvýrazněji vyklenutou hrudí, kontrastující s úzkým pasem a boky. Tak vzniká pourpoint (na hrudi vycpaná prošívaná spodní vesta).
Vypasovaný, krátký mužský kabátec, úzké kalhoty se špičkou (a podrážkami), opasky na bocích, ženské šaty s “čertovými okénky”, úzkými rukávy a pachy, šlojíř
Od 70. let se mužský kabátec znatelně zkracuje až ke kyčlím. Objevují se stojaté límečky a trychtýřové rukávy.
Ženský oděv se nadále držel modelu dvou vrstev s prostřihy na stranách horní vrstvy (surcote), tzv. čertovými okénky, která umožňovala pohled na spodní šat (cotte). Úzké živůtky se šněrovaly či zapínaly na dlouhé řady knoflíků.
surcot s čerovými okénky, úzké rukávy s knoflíky, copy stočené na uších, závoj, obroučka ve vlasech – cca 1335
italské šaty volnějšího střihu s pachy a lemováním, ženy s copy, korunkami a vínky, cca 1350
Výstřihy byly oválné a poměrně hluboké, někdy i odhalující ramena. Také ženy nosily na dlouhých těsných rukávech pachy. S těsným živůtkem kontrastovala volná spodní část šatů s vloženými klíny.
oděvy mnoha barev a vzorů (výšivka), oválné výstřihy, úzké rukávy, typický účes z copů stočených dopředu před uši do válečků se stuhami, cca 1380
královna s šaty s dlouhými úzkými rukávy zakrývajícími prsty, knoflíky vpředu, špičaté boty
Nejčastějšími ženskými účesy jsou nadále rozpuštěné kadeřené vlasy a vlasy spletené do copů přehnutých přes uši dopředu. Vdané ženy i nadále nosí šlojíře, závoje a barbette, ale také klobouky. Další příklady ženských účesů zde.
ženy s účesy ze stočených copů (“válečky”), cotte s úzkými rukávy a surcot s prostřihy, cca 1380
účes, hermelínem podšitý plášť zavazovaný na ozdobnou šňůrku
Chvíle pro trochu erotiky – lazebnice předvádějí škálu dobových účesů z kadeřených vlasů (někdy se síťkou) a líbezné spodní šaty
Muži i ženy nosili opasky na bocích, někdy s koncem visícím dolů, i když poloha opasku je jednou z věcí, která se v módě 14. století měnila nejčastěji. Typické jsou úzké boty s dlouhou špičkou – extrémní špičky mužských bot držené pod kolenem řetízkem jsou záležitostí až konce 14. století.
Mistr vyšebrodského oltáře, ukázka kadeřených vlasů, zdobných plášťů, závoje a špičatých bot, cca 1350
Nepostradatelné jsou stále různé pláště (garnach, karnáč = široký plášť, který se přetahoval přes hlavu a často se objevuje ve tvaru peleríny, někdy s rukávy; hérigaut s kapucí, dlouhými rukávy, přetahovaný přes hlavu; pláště spínané v předu na hrudi či na jednom rameni), rukavice a klobouky.
Bible Václava IV., plášť zasunutý za opasek, gotická barevnost, cca 80. léta 14. st.
Ke konci století se prosazuje vedle extrémně vypasovaných oděvů i pravý opak: bohatý svrchní oděv houppelande (existoval typ pro muže i ženy) v různých délkách – na zem, do půli lýtek či jezdecký ke kolenům. Jeho trychtýřové rukávy a spodní okraj často zdobí vykrajované lemy a sahá až ke krku. Oblíbenou pokrývkou hlavy je kápě (chaperon).
Houppelande – ženy: prostřihované lemy rukávů, dlouhá vlečka, vysoko posazený pás, řasení, vysoký límec, typické pokrývky hlavy, přelom 14. a 15. st.
muži v houppelande různých délek a mohutnými rukávy a s různorodými klobouky, ženy v houppelande a v dvourohých heninech se závoji
móda konce 14. st.
Prostí lidé napodobovali siluetu a prvky vznešeného oděvu (úzký živůtek, pachy, ale kratší, špičaté boty), jen za použití méně luxusních materiálů. Ženy začaly nosit zástěry.
oděv prostých lidí
Zdroje:
Móda: obrazové dějiny oblékání a stylu. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013, 480 s. ISBN 978-80-242-4170-8.
