Tak dlouho jsem se rozhodovala, kterým obrazem doplnit své přání krásných a poklidných svátků, až jsem si uvědomila, že jich sem musím umístit vícero. Ať jejich světlo prozáří i váš advent.

Madona něžně líbá své dítě, tak jako to vídáme na byzantských ikonách “Glykofilúsách”, zatímco sv. Josef a porodní bába připravují koupel. Pastýřům zvěstuje anděl radostnou zvěst. Klečící mecenáš je Petr I. z Rožmberka.

 

Nový způsob, jak zobrazovat narození Páně s Madonou klečící v modlitbě nad dítětem, často prostovlasou a s modrým pláštěm, je na konci 14. století inspirován viděním sv. Brigitty Švédské. Roztomilým detailem jsou ptáčci na střeše a stromech.

 

Zaalpská pozdní gotika si libovala v symbolech, nejdrobnějších detailech a velmi subtilních postavách. Svět i nebeští obyvatelé jsou na plátně Hugo van der Goese rozděleni na jednotlivé skupiny (dokonce i barevně) a společně se klaní Kristu, který je symbolicky spojuje.

 

Oproti tomu raná renesance ve stejné době v Itálii je sošná, důstojná a usiluje především o zobrazení objemů. Skupina andělů s Pannou Marií a Ježíškem je oddělena barevně od zbytku postav nebesky modrou barvou.

 

Giorgione a jeho jakoby v oparu zahalená scéna vroucné modlitby.

 

Corregiovo oslnivě jasně zářící dítě insirovalo řadu epigonů. Pastýř takřka vystupuje z obrazu k nám, tak usilivně se nás snaží malíř vtáhnout do děje.

 

Pro mě asi nekrásnější klanění pastýřů. Něžné, intimní, tajemně nedokončené, prosté, dojemné.

 

El Greco a jeho divoký styl směřující vysoko a hluboko, jasný, excentrický, zářivě barevný, a přitom obřadný.