Čeština si od své světáčtější galské přítelkyně vypůjčila zejména výrazy týkající se módy, literatury a divadla (od kombiné přes blůzu až po róbu, od fejetonu přes kabaret až po derniéru), za mnohé jí však vděčí také kulinářství, výtvarné umění či automobilismus. Pojďme se podívat na další česká slova francouzského původu. Pokračování článku o podivných francouzských výrazech v češtině je tu!

Je mi to šumák

Někdy je nám to “šumák”, jindy je nám to “fuk”, v obou případech jde o zkráceninu české věty „je mi to šuma fuk“, tedy „nezáleží mi na tom“. Co znamená “šuma fuk”? To, co vypadá v češtině jako nějaké podivné zaklínadlo, je ve skutečnosti přepis francouzské fráze „je m‘en fous“ (ž m ɑ̃ fu) – doslova: “s*ru na to”.

Piknik

Jaký je význam slova “piknik”? “Piknik” zní trochu jako ptačí klování, že? Jde o složeninu francouzských slov „pique“ (od slovesa “piquer” = “napichovat”) a “nique” (starofrancouzský výraz pro “kousek”). Tedy nakrájet si jídlo na malé kousky, napichovat je a jíst. Původ slova sahá až někam do 18. století plného lehkovážných zábav na čerstvém vzduchu, jimž holdovala předrevoluční aristokracie. Jen pozor, “nique” je dnes výraz posměchu (“faire la nique” = “vysmívat se”) a ani sloveso “niquer” nepatří mezi slušná slova 😉 .

Žaluzie

Kdo francouzštinu trochu zná, asi už tuší. České synonymum pro roletu (ta zas pochází z “rolování” či “navíjení”) je odvozené z podstatného jména „jalousie“, tedy doslova „žárlivost“ (z latinského “zelosus,” tedy “horlivost”). Někdo by si mohl myslet, že hlavní funkcí žaluzií je ochrana proti slunci, podle jejich původu se ale spíš zdá, že jde hlavně o ochranu krásných manželek před zvědavými pohledy…

Seladon

Slovo “seladon,” tedy “postarší svůdník” nebo “švihák”, je původně vlastní jméno Céladona, literárního hrdiny pastorálního románu “L´Astrée” spisovatele Honoré d´Urfé. Toto olbřímí dílo o 5000 stranách, které vycházelo v letech 1607 – 1627, popisovalo milostná dobrodružství v pastýřské idyle a bylo v Evropě 17. století nesmírně populární. Před pár lety vznikl na jeho základě film.

Kravata

Také slovo kravata má svůj prvopočátek v 17. století. V roce 1635 dorazili do Francie chorvatští vojáci podporující Ludvíka XIII. a nosili tradiční barevné šátky kolem krku. Tento oděvní doplněk označovali Francouzi jako “chorvat” tedy francouzsky “croat”, postupně se z toho stalo “cravate”. A tak jako řada jiných názvů  oděvů se z francouzštiny rozšířil tento pojem do mnoha evropských jazyků.

Zdroje a další články o etymologii:

REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3.

http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/pelmel-1-trampota-seladon-tasemnice–89551

http://www.jtpunion.org/O-profesi-Akce/Pro-osvezeni/Neco-o-jazykove-MODE-(od-Petra-FIDELIA)

Pojďme se podívat na česká slova přejatá z francouzštiny. Stejně jako lidé cestují po celém světě, přelévají se z jazyka do jazyka i slova. Někdy u nás zdomácní natolik, že by nás už ani nenapadlo, že nějaké slůvko není tak docela české (ve skutečnosti ryze českých slov je opravdu pomálu). České výrazy převzaté z francouzštiny si naopak často uchovávají pro naše uši zvláštní zvuk a mnohá původně francouzská slova z nich poznáme podle typických koncovek: ať už jde o vizáž, masáž a vernisáž nebo třeba repertoár, pisoár a budoár či resumé, klišé a negližé. Některé z méně nápadných galicismů (českých slov francouzského původu) prozkoumáme v dnešním článku.

Antuka

Jaký je původ slova antuka? Tenis je doménou Britů a angličtiny, v Čechách ale zarytě už od první republiky používáme fonetický přepis francouzského “en tout cas” = “v každém případě”, tj. povrch vhodný pro sport za každého počasí na rozdíl od písku, nevhodného ke hře po dešti.

Debakl

“Debakl” znamená “naprostý neúspěch” nebo “totální porážku” . Dodnes ho používáme hlavně díky Zolově románu “Rozvrat” (francouzsky “La Débâcle”), jehož název je odvozený ze slova, které znamená “pukání ledů”. Ve svém díle Émile Zola vykreslil úplnou ponižující porážku Francouzů v prusko-francouzské válce, bitvu u Sedanu, povstání a krvavé poražení komuny – zkrátka jedny z nejbolestnějších okamžiků francouzské historie. Jeho záměr se mu zdařil natolik, že se název knihy vžil pro neúspěchy a pohromy obecně.

Mordié!

Výkřik „Mordié!“ nebo “Mordyjé”, jehož českým ekvivalentem by bylo asi „Ježíšku na křížku!“ nebo prostě „Sakra!“, je zase zkomoleninou zaklení „Mort de Dieu!“ – „Smrt boží“/“(U) smrti boží“ (někdy se spekuluje i o původu ze zvolání “Mon Dieu” = “Můj Bože”, které je ve francouzštině mnohem obvyklejší než “Mort de Dieu”).

Galimatyáš

“Galimatyáš” znamená „slátanina“ či „zmatek“. A zmatek vládne i v případě původu tohoto slova. Shoda panuje více méně jen na tom, že nějak souvisí s Francií a že ho používal už Jan Neruda. Zatímco teorii Jiřího Rejzka, že jde o odvozeninu z osobních jmen Gallus a Mathias nebo z fiktivního místního jména, považuji za trochu nudnou, historku o tom, že šlo ve skutečnosti o “Matyášova kohouta” a “kohoutova Matyáše” (pro zájemce k přečtení zde) naopak za přitaženou za vlasy. Osobně se mi nejvíc líbí následující vysvětlení původu slova “galimatyáš”: z němčiny přejatý posměšek, že cosi je “francouzská věda” z “galli” (francouzský) a “mathia” (učení). Možná jste si právě vzpomněli na některého z francouzských postmodernistů, což?

Je to žůžo dobrodrůžo!

Dětinské francouzské slovo „žůžo“ ve smyslu „skvělé“, „úžasné“ nebo „prima“ se do češtiny nejspíš dostalo z „jou-jou“ neboli “hračka” či “roztomilá věc” (podobný původ má i cukrovinka “žužu”). Ale pozor, v etymologii není nic jisté, a proto je také možné, že jde o převzetí původně romského slova “žůžo”, které znamená “čistý”.

Zdroje:

REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3.

ŠLOSAR Dušan. Otisky. Ilustrace Jan Steklík. Nakladatelství Dokořán, Praha 2006, 116 s. ISBN 80-7363-029-X.

http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/galimatyas–50804

http://www.euro.cz/byznys/o-blamazidebaklu-a-fiasku-navrch-880258